uprchlici_big

Kdo, když ne my?

Přál bych si, aby česká vláda zaujala aktivnější roli v záležitosti pomoci běžencům ze severu Afriky a projevila solidaritu nejen k nim, ale i ke svým jižním sousedům. Naše země má silný příběh. Statisíce našich spoluobčanů v letech 1948-89 našlo útočiště v jiných zemích. Někteří pohostinnosti zneužívali (takoví lidé se najdou všude), ale většina se novým pravidlům hostitelské země přizpůsobila. Mnozí z nich navíc pomáhali do ČSSR svým příbuzným a přátelům, a někteří z nich ve velkém (zakladatelé či pracovníci takových svobodonesoucích veličin jako jsou ´68 Publishers, Index, Rádio Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, BBC – Volá Londýn a dalších). Copak zapomínáme?

LIDSKOST, ROZHODNOST A ODVAHA přijímat i nepopulární opatření. To jsou rysy státníků. I menší země, jakou je Česká republika, může v Unii získat na respektu (a co si budeme říkat, potřebovali bychom to jako sůl), právě tím, že převezmeme agendu v záležitosti, která vychází z toho nejlepšího z naší nedávné historie. Samozřejmě, nejde o jednoduché téma. Ale zdravě sebevědomí lidé a společnosti se výzev neobávají, nýbrž je vyhledávají.

Strach, který se v této souvislosti naší společností šíří považuji za neopodstatněný, ale respektuji jej, už z toho prostého důvodu, že připouštím, že se mohu mýlit. Navíc uznávám, že v této záležitosti nejsem odborníkem, o to více bych jejich názory z různých úhlů pohledu moc rád slyšel. Věcné, fundované, bez osobního napadání. Předpokládám, že žadatelé o azyl by při žádostech o ně procházely standardními procesy. Legitimní otázkou do budoucna je debata nad množstvím afrických běženců, které EU zvládne absorbovat. Bavme se o tom, jak udržet svoji bezpečnost (či pocit bezpečnosti), bez toho abychom přišli o lidskost. MLČENÍM A PASIVITOU se však ještě nikdy nic pozitivního nedokázalo, tím jen poroste strach a nakypří se půda pro příchod autoritativních a populistických seskupení do Strakovy akademie.

(původně psáno jako status na sociální síti Facebook)

Související články