Vladimir Putin

Jsme všichni Putinovi „užiteční idioti“

Peter Pomerancev

Překlad článku ze zahraničí – autor: Peter Pomerantsev, překlad: Robert Nerpas

Srovnávání se studenou válkou hrají přímo do rukou ruského prezidenta.


Londýn — Sledování ruské televize je v poslední době hodně znepokojující záležitost. Jak pečlivě zaznamenal Stephen Ennis v BBC Monitoring, ruská média přikročila k praxi vyhrožování smrtí členům opozice, používání antisemitských narážek proti svým oponentům, ječení o hrozbě „tsunami homosexuální sodomie“ a zdůrazňování potřeby pálit srdce homosexuálů. Zároveň používá „techniky psychologického působení, navržené tak, aby vyvolávaly extrémní emoce agrese a nenávisti u diváků.“

Pomocí vykonstruovaných děsivých historek o ukrajinských milicích, které ukřižovaly děti ruských rodičů na Ukrajině, o „fašistické juntě“, která převzala moc v Kyjevě a o americkém spiknutí zaměřeném na etnické čistky v Donbasu přispěla média k „halucinaci války do reality na Ukrajině.“ Zároveň přináší cílené, lživé a zvrácené útoky na západní akademiky v Rusku, označované jako „pátou kolonu“ (mohl bych pokračovat – ale víte, o čem mluvím).

Žanna Nemcová, dcera zavražděného politika Boris Němcova, obviňuje Kremlem řízenou televizi ze smrti svého otce: „Ruská propaganda zabíjí,“ píše Nemcová, „zabíjí rozumné uvažování a zdravý rozum, ale také zabíjí lidské bytosti.“

Zároveň zde však dochází zde k jednomu podivnému jevu. V období mezi zuřivými tirádami proti ďábelskému Západu je státní televize plná reklam na IKEA, Procter and Gamble a Mercedes a zbytek televizního programu vyplňují ruské verze západních reality show s licencemi od britských a amerických produkčních společností. Protizápadní nenávistné řeči kremelské televize finančně závisí na západní reklamě a jsou založeny na úspěších televizních formátů zakoupených od západních producentů.

„Pokud chcete doopravdy zasáhnout ruskou propagandu, zvažte morální tlak na západní inzerenty a produkční společnosti, aby zastavily spolupráci s nenávist hlásajícími kanály kremelské televize,“ radí Vasily Gatov z Annenberské univerzity v Jižní Karolině.

Gatov byl v minulosti vedoucím oddělení rozvoje agentury RIA Novosti, ruské verze Associated Press, a dobře chápe slabosti systému ruské propagandy, jakož i myšlení lidí, kteří ji řídí.

Vladimir Putin | kremlin.ru
Vladimir Putin | kremlin.ru

„V současné době se EU rozhodla zaměřit na mýtus o potlačení dezinformací Kremlu,“ říká Gatov. „Znamená to, že pouze dlouhodobě reagujete na rétoriku, kterou si zvolil Kreml, a to je právě ta hra, kterou chce Kreml hrát. Lidé, kteří řídí propagandu Kremlu, však mají pouze jednu velkou starost – její finanční model, a ne nějaké nesmyslné PR bitvy. Dopadá to pak tak, že Západ nemůže říct, že se obává ruské propagandy jako bezpečnostní hrozby a zároveň vítat představitele ruských televizí jako čestné klienty na televizních veletrzích v Cannes.“

Současné Rusko není izolováno za Berlínskou zdí v nějakém paralelním sociálně-ekonomickém vesmíru, je hluboce integrováno do globálního finančního systému. Elita přesouvá své peníze, a to jak legální, tak častěji nezákonně získané, a to prostřednictvím off-shorových rájů na britských Panenských ostrovech a Jersey, a dále do Londýna a Ženevy.

Vladimír Putin možná rád plamenně prohlašuje, jak může Rusko oddělit své finance od Západu, ale realita je taková, že objem z Ruska odtékajících peněz pořád narůstá. Kreml vyvíjí všemožné úsilí na odvrácení finančních sankcí, které Moskvu odstřihují od globálních trhů, a zároveň existuje celá plejáda západních právníků, kteří pomáhají sankcionovaným ruským „vlastencům“ v Putinově doprovodu přesouvat jejich peníze z matičky Rusi do Lucemburku či Londýna.

Pokud chcete doopravdy zasáhnout ruskou propagandu, zvažte morální tlak na západní inzerenty a produkční společnosti. – Vasily Gatov

„V takovém případě začněte prosazovat dodržování svých vlastních zákonů o praní špinavých peněz. Rozšiřte seznam sankcemi postižených kamarádů Putina a současně nabídněte snadnější vízový režim, zaměstnání a možnosti vzdělávání na Západě pro ty Rusy, a je jich mnoho, kteří nejsou součástí kleptokracie, ale chtějí být součástí většího světa.“

Gatovova slova podtrhují, jak velice patří otázky, týkající se Putinova režimu, do 21. století. Někdy slyšíme, jak jsou aktuální problémy popisovány jako „studená válka“ s potřebou uvolnění napětí „détente“, „finlandizace,“ „zdrženlivosti“, nebo jinými nálepkami, oprášenými z doby konfrontace supervelmocí ve 20. století. Některé z těchto termínů by mohly být ve správném kontextu užitečné, ale dohromady představují riziko vytvoření příběhu, který zamlžuje skutečné problémy a pouze pomáhá Putinovi.

Vladimir Putin | kremlin.ru
Vladimir Putin | kremlin.ru

Kreml není nějaký cizí model se spasitelskou misí. Je to velmi nemravný režim 21. století, přebírající nejhorší trendy Západu: využívání médií a manipulaci trhem. Neznamená to však, že výzva, kterou představuje, je méně znepokojující, právě naopak. Kdyby byl Kreml jediným aktérem, který přetvořil novinařinu ve zbraň a používal globální finanční systém jako obrovský stroj na praní špinavých peněz, bylo by snadné ubránit se mu – média a trhy by byly morálně dostatečně silné na to, aby porazily jednoho nečestného hráče. Bohužel však nejsou. Je to právě proto, že Kreml používá to nejhorší, co v systému existuje a co by mělo každého znepokojovat.

Neznamená to však, že problém Putin by mohl být odstraněn kouzelnickou hůlkou pomocí několika soudních sporů a etických sankčních kampaní. Na Ukrajině zemřely tisíce lidí v bitvách, které někdy připomínají dění z první světové války. Existují skutečné bezpečnostní hrozby, které Rusko představuje pro blízké i ne tak blízké zahraničí (Kreml je většinou trochu vágní, kde přesně končí jeho „zóna privilegovaného zájmu“), a tyto hrozby si vyžadují jednotu a diplomatické úskoky.

Ale i válka, kterou vede Kreml, jasně patří do 21. století.

Kremelské kombinaci tajných vojenských operací, dezinformačních útoků a diplomatických popírání se přezdívá „hybridní válka“, „zvláštní válka“ a „širokospektrální konflikt“. Většina z toho nepředstavuje nic nového. Krátký pohled na dílo Anne Applebaum „Železná opona“ ukazuje, jak mnoho prvků převzetí států východní Evropy po 2. světové válce se opakuje v Putinově anexi Krymu: záhadné síly obsadí vládní budovy, aby ochránily obyvatele před fiktivní „fašistickou“ hrozbou, poté následuje okamžité referendum s předem daným pro-moskevským výsledkem a vzápětí přebírá Kreml úplnou kontrolu.

Jak usuzuje Mark Galeotti, profesor mezinárodních vztahů New York University, výrazně se změnil „svět, v němž hybridní válka probíhá.“ Ve 21. století může Kreml využívat všechny páky globálně integrované ekonomiky: „Vojáky této války jsou špioni a zločinci,“ píše Galeotti, „cyničtí lobbisté a naivní komentátoři, podniky, které se zoufale snaží vytřískat z Ruska zisk.“

Viděno z tohoto úhlu pohledu, hodně z toho, co nazýváme „hybridní válkou“, může být považováno za temnou druhou stranu globalizace: propojenost nemusí nezbytně znamenat světovou harmonii, znamená také to, že všichni můžeme v bezprecedentním rozsahu zákeřně postupovat vůči jiným.

Ať už v dnešním světě probíhá cokoli, studená válka to není, ale tím, že někdo označuje stávající problémy zastaralými termíny, hraje přímo do rukou Kremlu. Cílem Putina je definovat dnešní Rusko vůči Západu jako jakousi stejně velkou „jinou jednotku“, tak jak byl komunismus kdysi protiváhou demokracie, a tím vytvářet image o své vlastní důležitosti a posilovat dojem, že jeho režim je silnější, než tomu ve skutečnosti je.

Vladimir Putin | kremlin.ru
Vladimir Putin | kremlin.ru

Pokud jde o domácí scénu, velká část Putinovy vlády spočívá v tom, nakolik přesvědčí Rusy o své síle a velikosti, přičemž čím silněji působí na světové scéně, tím snadněji se mu daří odvracet pozornost od sociální a hospodářské reality současného Ruska. V zahraničních záležitostech je jeho cílem dosáhnout to, aby Rusko vypadalo jako gigantická supervelmoc, před níž se sklání ostatní země. Z toho pak vyplývá potřeba vytvářet a šířit nové a nové oslavné plakáty a veřejné projevy o globální konfrontaci, doplněné o požadavky na novou Jaltu, Reykjavík nebo, nedej Bůh, kubánskou raketovou krizi. Riziko tvrzení předních amerických generálů, že věří, že Rusko je největší existenciální hrozbou pro USA, spočívá pak v tom, že dělají Putinovu propagandistickou práci za něj.

Tento příběh si samozřejmě neužívá pouze Putin.

Jestřábí západní politici mají možnost ventilovat na veřejnosti výroky z raného období Reaganovy vlády či slavné „Ich bin ein Berliner“ kennedyovské éry a mohutně řečnit o tom, jak jsou tvrdí vůči Moskvě. Ty holubičí povahy se zase prezentují jako reinkarnace Reagana v pozdějším období nebo Willyho Brandta, jehož nadhled stojí mezi námi a další světovou válkou. Intelektuálové vystupují jako nový George Kennans nebo George Bernard Shaw. Média publikují jednoduchý příběh o známém padouchovi, což je přesně titulní strana, kterou chce Kreml zaplnit. Generálové se (přinejmenším) vyjádří jednoslabičně.

Vystoupením v roličce v telenovele o Putinově studené válce jednoduše něco získá každý.

Peter Pomerantsev je britský spisovatel ruského původu, autor „Nothing Is True and Everything Is Possible“ (Nic není pravda a všechno je možné), v níž ukazuje, jak se v ruských médiích vyrábějí informace, které vytvářejí zcela alternativní realitu.

 21. června 2015 | Velká Británie | Londýn

zdroj: www.politico.eu

ruská verze: www.politico.eu