Lidé, kteří nežili v totalitním režimu, nemohou pochopit, proč měl na lidi tak velký vliv a jak mohl i ty nejnormálnější dovést k páchání monstrózních zločinů tím, že jim vštípil svou cílenou nenávist. George Orwell tento jev přesně popsal v knize „1984“. Ovládne-li vás nenávist, potlačí normální lidské reakce, jakmile však režim padne, kouzlo přestane působit. Tato zkušenost mě přesvědčila, že bychom politiku neměli nikdy podřizovat ideologii, neboť dokonce, i když je ona ideologie morálně v pořádku, její nastolení obvykle vyžaduje použití násilí, protože společnost ji nemůže úplně sdílet.
Německý národ nebyl tradičně pokládán za krvežíznivý: byl to národ vědců, básníků, hudebníků. A přesto se projevil jako jedinečný mistr masové vraždy. V roce 1982 jsem navštívil Frankfurt na pozvání primátora Waltera Wallmana, s nímž jsem se poprvé setkal ve Washingtonu. Byl jsem u něj na soukromé večeři doma a povídali jsme si o nejrůznějších tématech, chvílemi anglicky a chvílemi německy. V jednom okamžiku se mne zeptal: „ Myslíte si, že se nacismus mohl vyskytnout někde jinde než v Německu?“. Chvilku jsem přemýšlel a pak jsem odpověděl, že si to nemyslím. Zakryl si obličej dlaněmi a zvolal: „Mein Gott!“ Okamžitě jsem se mu omluvil, že jsem tomu slušnému člověku způsobil bolest, ale cítil jsem, že jinak odpovědět nemůžu. Němci mají vlastnost, která mne u nich vždy překvapovala: přestože jedinečně zacházejí s bezduchými věcmi a zvířaty, postrádají schopnost jednat s lidmi, mají sklon nakládat s nimi jako s jednoduchými předměty. Je příznačné, že se v dopisech, které němečtí vojáci v roce 1939 psali domů z dobytého Polska a které pak byly publikovány, klade důraz na „špinavost“ Poláků a Židů: jejich kultura je vůbec nezajímala, všímali si jen hygieny. Špinavá osoba nebo domácnost je rozčilovaly, jako by to byl špinavý kus výstroje. Mají také pramálo smyslu pro humor. Proto postrádají toleranci k lidským slabým stránkám, kterou umožňuje humor. Jsou technici, pravděpodobně nejlepší na světě, kdežto lidé jsou živé organismy, které vyžadují nekonečné pochopení a shovívavost, na rozdíl od strojů jsou chaotičtí a nepředvídatelní. Proto, když Němci dostali rozkaz vraždit pro něco vyššího, vraždili, a nepociťovali k obětem větší lítost než k odloženému předmětu.
Vybavuji si, co jsem četl o jakémsi německém důstojníkovi SS, který sloužil v Treblince: když přijel vlak s Židy ke zplynování, nepovažoval je prý za nic jiného než za „náklad“. Takoví lidé, kteří jsou ovlivněni již zmíněným kouzlem, dokážou likvidovat nevinné a bezbranné kulometem stejně nevzrušeně, jako stavební dělník rozbijí vozovku pneumatickým kladivem. Spojení takového odlidštění s vysokým smyslem pro „Pflicht“ neboli „povinnost“ umožnilo holocaust v Německu tak, jak by to jinde nebylo možné. Rusové zavraždili ještě více lidí než Němci a vraždili vlastní lidi, nedělali to však s takovou technickou důkladností a racionalitou, s jakou to dělali Němci, kteří „hromadili“ lidské vlasy a zlaté zuby. Ani se svými vraždami nechlubili. Nikdy jsem neviděl fotografii sovětského zvěrstva. Němci si pořídili obrovské množství vlastních fotografií, přestože to měli zakázáno. Jednou jsem v Mnichově navštívil svého bývalého učitele ruštiny z Cornell University Charlese Malamutha. Bydlel v pronajatém bytě, který byl zřejmě zabrán nějakému Němci. Na stolku leželo album, které tam zanechal předchozí majitel. Toto album se asi skládalo z fotografií poslaných domů hlavou rodiny nebo synem, kteří sloužili Führerovi na východní frontě. Byly tam pečlivě nalepené snímky. Na prvním, na který mi padl pohled, byl německý voják táhnoucí starší židovskou ženu za vlasy na popraviště. Na jiné byly tři fotografie: na prvním byla skupina žen, které stojí pod stromem s dětmi v náručí, na další, stejná skupina svlečená do naha, a na třetí, těla ležící s rozhozenými údy na krvavé hromadě …
Není mým cílem těmito větami Richarda Pipese, označit německý národ za zločinný, neboť 70 let demokracie a vyrovnávání se s minulostí ho učinilo jiným, ale přes všechny možné názory, které 70-ti leté výročí konce 2. sv. války doprovázejí, nezapomínejme na podstatu. Tato nejhorší válka v historii lidstva byla válkou, kterou vyvolala jedna ideologie nadřazené rasy, chtíce zlikvidovat další ideologii, třídního boje. I po 70-ti letech však je stále cítit, rozdělení světa, které tato válka ideologií přinesla. Opět bohužel jako tehdy selhávají politici a veřejnost přihlíží, a do popředí se dostávají ideologie vyvoleného národa (tentokrát ruského) zneužívající ideologie pravoslaví a nebo militantního islámu s prvky nacizmu, zneužívající ideologii islámského náboženství. Zdá se, že dějiny se opakují, aniž by si lidstvo vzalo ponaučení …
zdroj: Richard Pipes: Vixi-paměti nezařaditelného