ostankino_1600

Konec ruské masové halucinace

WhitmoreBW Článek ze zahraničí – autor: Brian Whitmore, překlad: Martin Uhlíř

Čerstvé oplocení ostnatým drátem kolem hlavní ruské televizní věže lze stěží považovat za známku sebejistého režimu. Vedle zpevnění jeho obvodu, státní televizní centrum v Moskvě také obměnilo svoji ochranku, standardní policisty nahradily elitní síly ministerstva vnitra. „Jedná se o běžné bezpečnostní opatření, které je spojené s alarmující situací v Moskvě, v Rusku a ve světě,“ řekl deníku Novaja Gazeta mluvčí Ostankina Denis Nazarov. Posílení ostrahy v Ostakinu – epicentru propagandistické mašinérie Kremlu – je jedním z důkazů, že Kreml se s blížícím koncem roku 2015 čím dál více obává občanských nepokojů.

Ruské bezpečnostní služby rovněž navýšily zásoby zbraní určených ke kontrole davu – včetně granátometů – a to na pětinásobek. Státní Duma mezitím prohlasovala, aby příslušníci FSB mohli střílet do davu, a zákonodárci zvažují zákon, podle něhož by  znevažování Ruské federace bylo federálním zločinem.

Ale počkejte! Proč všechna ta paranoia? Copak režim není široce oblíbený? Copak se Putinova popularita neblíží 90 procentům? Vlastně, ano. Ale Kreml si je také bezesporu vědom skutečnosti, že ta obrovská podpora veřejnosti je z velké části založena na kolektivní halucinaci – euforickém nachovém oparu vlastenčení vyplývající z připojení Krymu a iluze, že Rusko je znovu supervelmocí. A také dobře chápou to, že jakmile tenhle LSD trip živený televizí skončí a Rusové skrze kocovinu prohlédnou na dno skutečné reality, začně peklo.

„Běžným lidem plody Putinovy zahraniční politiky zhořkly,” napsal pro Bloomberg View politický komentátor Leonid Bershidsky. „Jediné, co Rusové získali mezinárodními aktivitami Putina je zesílení jejich pýchy, rozeseté kremelskými propagandistickými kanály – nikoli hmatatelným přínosem, protože ekonomika se nadále podlamuje pod tíhou klesajících cen komodit.“

Televize, národního droga

Za poslední rok, inflace prudce vyletěla, reálné příjmy se propadly, a kupní síla se vypařila. S cenami ropy na historických minimech bez oživení na dohled a při zachování západních sankcí, existuje jen mizivá šance, že by se situace měla brzy změnit. A pokud je televize národní drogou, její moc může brzy začít mizet.

Podle nového průzkumu veřejného mínění uskutečněným nezávislým Levada Centrem, důvěra Rusů v televizní zpravodajství strmě klesla, ze 79 procent z roku 2009 na pouhých 41 procent dnes. Podobně nedávná zpráva Ruské akademie Sociologického ústavu akademie věd dospěl k závěru, že přesto, že tři čtvrtiny Rusů stále ze svých hospodářských strastí obviňují Západ, Kremlu zbývá rok až rok a půl než začnou obviňovat své vládce.

Podle nedávného celostátního protestu řidičů kamionů, stávek lekařů a učitelů na Sibiři se zdá, že lidem začínají padat pásky z očí. Putin je si tohoto rizika dobře vědom, údajně pověřil Federální strážní službu, pretoriánskou gardu Kremlu, aby vedla pracovní skupinu pro monitorování rizika dělnických povstání ve vzdálených provinciích Ruska. Mají dokonce barevně kódované schéma, které klasifikuje regiony jako zelené, žluté nebo červené v závislosti na míře rizika občanských nepokojů.

Stockholmský syndrom

Vedle obav z občanského neklidu, existují také náznaky, že dochází ke stále většímu zneklidnění obchodní elity. Ve své řeči na ekonomickém fóru v Moskvě, Dmitrij Potapenko, majitel společnosti Management Development Group provozující obchodní řetězec, šokoval publikum tím, jak se navážel do úřadů. Nejsou to západní sankce, ale kroky ruských vládců, jež jsou škodlivé pro naši ekonomiku, řekl. „Není to Barack Obama, kdo je zodpovědný za naše neúměrně vysoké úrokové sazby.“ Videozáznam jeho proslovu na YouTube zaznamenal více než 1,6 milionu zhlédnutí.

„Mezi elitou je znát zřetelný strach,“ sdělil pro Obzor.pess Valery Solovei, profesor z prestižního Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů. „Existují rostoucí obavy o budoucnosti. To vše kvůli nepředvídatelnosti a iracionalitě kroků prezidenta. Ale ve stejný moment se elita cítí být jeho rukojmími. To je typický příklad stockholmského syndromu.“

Jestliže 2014 byl rokem, kdy se Moskva začala chovat jako darebák, pak 2015 lze označit za rok, kdy se pro Rusy naplno projevila cena za takové jednání. Příští rok se dozvíme, zda režim Vladimira Putina je schopen takové náklady unést – a kam až bude schopen zajít, než přeteče míra.

„Putin čelí tvrdému dilematu. Může se pokusit o zvýšení konkurenceschopnosti ruské ekonomiky opatrným ústupem z Ukrajiny (což by mohlo vést ke stažení sankcí ze strany Západu) a liberalizací domácího ekonomického prostředí. To by znamenalo demontáž páteře jeho režimu.” píše Bershidsky. „Nebo Putin může odhodit masku demokracie a otevřeně vládnout s pomocí násilí, vydávat rozkazy k masovým odvetám proti opentům skutečným i smyšleným.  Systém, jež Putin vytvořil, jej tlačí k druhé variantě.“

Ostnatý drát kolem Ostankina je symbolický – a to je pravděpodobně pouhý začátek.

 

zdroj: www.rferl.org

 

Související články