Polsko

Pilíře polské demokracie jsou ničeny

Timothy Garton Ash Článek ze zahraničí – autor: Timothy Garton Ash
překlad: Ivana Mádrová


 

Útokem na ústavu, média a státní službu události nabírají nebezpečné obrátky. Tradiční přátelé země by měli pozvednout hlas.

Polsko, vedoucí síla v postkomunistické střední Evropě, je v nebezpečí, že bude zredukována nedávno zvolenou stranou na neliberální demokracii. Základní pilíře ještě stále mladé demokracie, jako například ústavní soud, veřejná mediální služba /vysílání/ a profesionální státní služba jsou náhle v ohrožení. Hlasy všech spřízněných demokracií v Evropě a za oceánem se musí pozvednout k vyjádření znepokojení z důsledků pro celý demokratický Západ.

A to se musí stát co nejdříve. Politická blesková válka v posledních dvou měsících ukazuje, že strategie strany Právo a Justice (známé pod zkratkou PiS) a zejména jejího jediného skutečného vůdce Jarosława Kaczyńského je dělat špinavou práci a rychle transformovat politický systém, dokonce brutálně, aby pak ukázal laskavější, měkčí a pragmatičtější tvář. Má parlamentní většinu k tomu, aby to provedl (i když ne dvě třetiny potřebné ke změně ústavy), stále značnou podporu veřejnosti – a co je šokující, prezident země se chová jako jeho maňásek.

Po dobu nejméně 20 let Kaczyński snil o tom, co vidí jako dokončení anti-komunistické revoluce z roku 1989, ale jeho zkušenosti z doby u moci od roku 2005 do roku 2007 mu připomínají, že tato příležitost nemusí trvat dlouho. Takže si říká, stejně jako Macbeth, „Pokud to má být provedeno… tak dobrá, udělejme to rychle.“

Vzhledem k tomu bude to, co jsem právě napsal, vnímáno mnoha lidmi, kteří hlasovali pro Kaczyńského stranu ve volbách loni na podzim, jako partyzánská nekalá kritika. Proto mi dovolte uvést, stejně tak jasně to, co neříkám. Nekritizuji stranu s jasnou parlamentní většinou za prosazování toho, co je vnímáno jako konzervativní, katolická, euroskeptická politika chytře kombinovaná s téměř levicovým souborem slibů sociální péče. Tato politika se mi nemusí líbit, ale to je demokracie. Už skoro 40 let se považuji ze přítele Polska, ne pouze jako jednoho prostředí natož konkrétní politické strany. Mezi mé nejpohnutější vzpomínky patří obrovský dav v přední části historického kláštera Czenstochová při uvítání papeže Jana Pavla II. v roce 1983, zpívající starý vlastenecký chvalozpěv „Vrať nám, Pane, svobodnou vlast“.

PiS reprezentuje celou konzervativní, náboženskou stránku Polské společnosti a solidní třetinu polského elektoriátu. Šikovně sbírající další hlasy, profitující z deziluzí ze středové Občanské Platformy a patetického chaosu na polské levici, vyhrála ve svobodných a férových volbách – jako Konzervativci Davida Camerona v Británii. Takže to není politika, politikové nebo dokonce ideologie, kdo vyžaduje, aby všichni přátelé Polska bili na poplach. Je to vítězný tým, který se snaží jednostranně změnit pravidla celé demokratické hry.

Srovnání s vládou Toryů v Británii je zajímavé, protože politici PiS tvrdí, že provádějí něco jako Britský styl parlamentní suverenity. Britský konzervativní politik kdysi popsal politický systém v Británii jako „volební diktatura“, protože mimořádná moc je soustředěna v rukou jakéhokoli premiéra s podstatnou a disciplinovanou parlamentní většinou. Přestože Británie nemá psanou ústavu, stejně jako USA a Německo, má mocnou kontrolu a rovnováhu: perfektně neutrální hlavu státu; silně nezávislé soudy, které neváhají jít proti ministrům vlády; BBC; profesionální státní službu; bezpečnostní služby, které (v těchto dnech, pokud vím) nepracují pro jednoho politika proti ostatním politikům; solidní kulturu státních politických debat… Mám pokračovat?

Naproti tomu v Polsku, prezident Andrzej Duda je mistrem v provádění politických strategií. Duda je nositel doktorátu z práva, ale jeho vlastní vedoucí doktorandské práce říká, že už třikrát porušil ústavu. Nová legislativa a jmenování ústavních soudců bude účinně kastrovat Ústavní soud (formálně Ústavní tribunál); nový mediální zákon podřizuje veřejnoprávní vysílání přímo vládě; političtí pověřenci budou moci působit na nejvyšší úrovni státní správy, a tak dále. Pro hrubé srovnání s Británií si představte Nigela Farage místo královny (Král Nigel I?), jmenování hlavního editora Daily Mailu Paula Dacre nařizuje BBC vládnoucí strana a sloupkař Richard Littlejohn se stává vysoce postaveným úředníkem na Ministerstvu zahraničí.

 

Jarosław Kaczyński, Viktor Orbán
Jarosław Kaczyński, Viktor Orbán

 

Dobrou zprávou je, že polská společnost se již mobilizuje na obranu liberální demokracie. Již loni v listopadu podle výsledků ankety 55% respondentů uvedlo, že demokracie v Polsku je ohrožena. EU rovněž reagovala ostřeji, než tomu bylo při podobné (a horší) změně Viktora Orbána v Maďarsku. Výmluvné je, že Kaczyński a Orbán se setkali tento týden soukromě na pět hodin, aby koordinovali své postoje.

Příští týden, den po té, kdy se polský ústavní soud sejde, aby zvážil ústavnost vlastního zeslabení, bude Evropská komise diskutovat o tom, zda útok na tento soud a nový mediální zákon jsou důvodem pro vyvolání nového mechanismu EU pro obranu právního státu v členských státech. Německá média věnovala zvláštní pozornost této nebezpečné situaci v Polsku – evropský komisař pro média je shodou okolností také Němec, stejně jako Martin Schulz, předseda Evropského parlamentu.

Ale pokud to necháme na Bruselu a Němcích, bude to všechno pro Kaczyńského příliš snadné. Bude si stěžovat, že Brusel dává Polsku příkazy stejně tak jako to dělávala Moskva, a bude hrát na stále latentní protiněmecké nálady. Takže potřebujeme, aby také promluvili tradiční přátelé Polska: například jejich historický spojenec Francie (pokud vím, je Polsko jedinou zemí, v jejíž hymně se objevil pozitivní odkaz na Napoleona); Španělsko, další hlavní tradičně katolická země, která se transformovala z diktátorského režimu na demokracii; Itálie; Kanada. A konečně bychom měli slyšet i USA speciálně proto, že se Polsko připravuje hostit důležitý summit NATO a chce, aby NATO mělo v zemi své stále základny.

A co Británie? Realisticky, Cameron je poslední politik, který by v tuto chvíli Kaczyńského kritizoval, protože zoufale potřebuje dohodu o pracovních benefitech pro (zejména polské) migranty, aby vyhrál referendum o členství Británie v EU. Ale Camerona má smysl odepsat, jen pokud jej uslyšíme kličkovat. Budou jej v této záležitosti britští poslanci při nejbližší příležitosti interpelovat?

 

Timothy Garton Ash je britský historik a publicista. Je profesorem evropských studií na Oxfordské univerzitě. Ve svých pracích se zabývá zejména moderními a soudobými dějinami střední a východní Evropy, k jeho tématům tak patří např. revoluce v roce 1989 či transformace zemí bývalého východního bloku.

 

úvodní fotografie / autor: Kacper Pempel/Reuters:
Protivládní demonstrace před domem Jarosłava Kaczyńského ve Varšavě minulý měsíc.