Kolin

Chaos a násilí: Jak kolínské silvestrovské oslavy změnily Německo 2/2

Článek ze zahraničí – autoři na konci článku
překlad: Ivana Mádrová  a Martin Uhlíř


Událost, která se na Silvestra stala v německém Kolíně nad Rýnem, spustila hořkou debatu na téma imigrace a uprchlíků – debatu, která může změnit Německo. Tento článek je druhým dílem překladu reportáže, kterou pro Spiegel sepsal tým 21 (!) autorů. První část si můžete přečíst ZDE.

Konstelace a velikost

Koho se nejlépe zeptat, aby člověk pochopil, co se stalo v Kolíně nad Rýnem? Wilhelm Heitmeyer je jeden z nejznámějších německých odborníků na sociologický výzkum. Téměř 20 let  vedl Institut interdisciplinárního výzkumu konfliktů a násilí na Universitě v Bielefeldu. Zaměřuje se na násilí a nárůst hrubosti, jež rozdělují společnost.

Skutečnost, že ženy byly fyzicky napadeny, není nijak nová, tvrdí Heitmeyer. „To se dělo vždy. To, co je nové, je kontext a rozsah.“  Říká, že velké množství útoků bylo umožněno působením několika faktorů. „Policie mohla zvládnout 20 mužů. Z toho tedy vyplývá, že tam pachatelů se stejným nápadem v hlavě muselo být kritické množství.“ To, že šlo o Silvetr, také sehrálo roli. „Při oslavách příchodu Nového roku mají mnozí lidé tendenci shromažďovat se na malých prostranstvích, bývá tam hluk a výkřiky si tak můžete nesprávně vyložit. Krom toho, velké davy ztěžují identifikaci individuálních pachatelů.“

 

Na náměstí hlavním vlakovým nádražím a kolínskou katedrálou se o silvestrovské noci shromáždily tisíce slavících osob. Německá policie tvrdí, že až několik set z těchto mladých mužů je zodpovědných ze sexuálního obtěžování žen.

 

Heitmeyer se domnívá, že se nedá mluvit o organizované trestné činnosti, tak jak v prvním lednovém týdnu učinil německý ministr spravedlnosti Heiko Maas. „Organizovaný zločin má stabilní strukturu s cíleným a skrytým během událostí. Ale v Kolíně nad Rýnem vidíme absenci struktury. Domnívám se, že ke koordinaci pachatelů dochází s využitím moderních komunikačních zařízení a sociálních sítí. Toto vidíme například fotbalových fanoušků, kteří mají sklony k násilí.

Protože slova mají moc vytvářet novou realitu, Heitmeyer varuje před mluvením o sexuálních útocích. „To ten jev zlehčuje,“ říká. „Je to o násilí. A násilí je demonstrací síly – v tomto případě, ženy mají právo na sebeurčení, aby vyjádřily svou nerovnost.“

Pátrání po pachatelích kolínské vyšetřovatele zpočátku zavedlo do zločineckého prostředí, které  Kolín nad Rýnem sužuje celá léta, a to zejména ve čtvrtích, kde se odehrává noční život a kolem nádraží. Typicky se jedná o skupiny mladých kapsářů, kteří používají zákeřné triky jak nic netušící chodce okrást o jejich peněženky, telefony a jiné cennosti. Pachatelé obvykle přitančí až ke své oběti,  předstírají, že také slaví, a když se dostávají do jejich bezprostřední blízkosti, okradou je. Ti z napadených, které se snaží bránit jsou napadáni, ohrožováni nebo bývají dokonce zraněni.

Odrazující účinek

V samotném Kolíně nad Rýnem byl tímto způsobem v posledních třech letech okradeno více než 11.000 lidí. Podle policie byli všichni pachatelé muži a ve většině případů severoafrického původu, obvykle přišli ze zemí jako je Maroko či Alžírsko. Úřady také vyšetřují skupiny mužů ze střední Afriky a Kosova. Osoba podílející se na těchto vyšetřováních sdělila, že většina těch mužů byla v Německu již delší dobu, ale mají jen „tolerovaný“ přistěhovalecký status, což znamená, že úředníci nemohli potvrdit jejich zemi původu z důvodu chybějících cestovních dokladů. Tohle prostředí má jen málo co do činění s uprchlíky, kteří do Německa v nedávné době přišli z míst jako  Sýrie, Irák či Afghánistán.

Pachatelé – mezi nimiž jsou také někteří Němci – bývají mezi 16 a 25 lety a obvykle pracují v malých skupinách. Kterýkoliv den jich na ulicích v Kolíně nad Rýnem napočítáte asi dvacet. Míra usvědčení je nízká, a dojde-li k němu, výsledkem bývá obvykle jen pokuta. Takové tresty neměli a nemají odrazující účinek.

Ale to všechno se nyní může změnit – teď, když se  zločinci přesunuli od pouhých krádeží a hrozeb. Silvestr můžeme znamenat dramatický bod zlomu. Sexuální útoky byly páchány hromadně v několika městech, jako by byly koordinovány nějakou neviditelnou rukou. Dva z údajných útoků v Kolíně nad Rýnem skončily znásilněním. Jedná se o závažné trestné činy, které lze jen těžko srovnávat s triky kapsářů.

 

The scene quickly got out of control, with some people throwing fireworks and glass bottles at police and blocking some officers from reaching people in the crowd calling for help.
Situace se brzy vymkla kontrole, někteří lidé házeli na policii rachejtle a láhve a znemožňovali ji tak dosáhnout lidi uprostřed davu, kteří volali o pomoc.

 

Úřady v Kolíně nad Rýnem však dokázali lokalizovat některé z mobilních telefonů, které byly na Silvestra ukradeny. V řadě případů jejich stopa vedla do uprchlických zařízení nebo  jejich bezprostředního okolí.

Příběhy studentské trojice z Bonnu Lary, Jeanette a Paula dokreslují živý obraz toho, co tolik žen na Silvestra zažilo. Studenti přicestovali do Kolína nad Rýnem ještě s dalšími dvěma kamarádkami, a to z důvodu, že večírky tam jsou prostě lepší než v Bonnu. Přijeli na náměstí před  vlakové nádraží právě ve chvíli, kdy jej policie vyklízela. Nevěděli, co tomu předcházelo – jediné, co viděli, byli policisté v helmách tlačící lidi zpět. Pokračovali na břeh řeky Rýn, odkud chtěli sledovat ohňostroj, když si Jeanette uvědomila, že jí byly ukradeny peníze, doklady a vstupenka do podniku pro ten večer.

Jen začátek

O půlnoci se rozdělili o láhev levného šampaňského z plastových kelímků a pak se vrátili zpět k nádraží. Před schody vedoucími od katedrály dolů k nádraží se museli protlačit kolem velké skupiny mužů. Chytili se za ruce a nechali Jeanette jít vpředu, protože umí judo. Paul zkusil děvčata krýt. V jednu chvíli Lara vykřikla:  „Někdo mi právě sáhl do rozkroku!“ To byl jen začátek.

Zdálo se, že ruce se k tělům žen sápaly ze všech stran. Vždy směřovaly mezi nohy. Paulova snaha kamarádky ochránit byla marná. Když chránil jednu, druhou musel nechat napospas. „Byla tam jedna ruka vedle druhé,“ popisuje Jeanette. Jednoho útočníka zvládla hmatem z juda hodit stranou „fakt prudce“.

Žádný ze tří studentů nedokáže říci s jistotou, kdo na něj zaútočil. V jednom se ale všichni shodují, a to že všichni muži, kteří je obklopili mluvili stejným jazykem, který zněl jako arabština.

Zkušenost Lary, Jeanette a Paula nebyla v rámci německých měst ojedinělá. Policejní zprávy mluví o velkých skupinách mužů, shromážděných v ulicích hamburské čtvrti St. Pauli, v místě známém jako Grosse Freiheit (velká volnost), z nichž větší část byla pravděpodobně severoafrického původu.  Tito muži páchali velké množství krádeží se sexuálními prvky.

Ve Stuttgartu byl ve vazbě 20letý Iráčan již od rána 1. ledna za údajné osahávání žen na Schlossplatz, náměstí v centrum města. Policie ve Frankfurtu nad Mohanem hlásila podobné incidenty.

Jeanette and Lara, dvě studentky z Bonnu, šly na policii šest dnů po Novém roce podat stížnost na sexuální obtěžování. „Chceme, aby to bylo zdokumentováno“ řekla Lara. Byla velmi naštvaná. když se v novinách dočetla, že to, co se v Kolíně dělo, byla práce kapsářů. Lara to vidí takto: „Byli jsme systematicky sexuálně obtěžované.“

Kolem 2. hodiny ranní Jeanette, Lara a Paul nastupují do zpožděného vlaku, který je vezme zpět do novoročního Bonnu. Během jízdy potkali mladého Syřana, který jim řekl o svém letu z Damašku přes Libanon a Turecko a nakonec cestu lodí do Řecka. Odtud pokračoval pěšky přes Balkán až do Německa. Když mu řekl o svém čerstvém zážitku v Kolíně nad Rýnem, zhrozil se.

‚Válka uprostřed Kolína‘

Společnost by měla být vděčná za svědky jako jsou Jeanette, Lara a Paul: lidé, kteří přesto, že projdou hrozným zážitkem, nadále se odmítají uchylovat k předsudkům.

Kolínské hlavní nádraží je nedaleko od věže, v níž je umístěna kancelář Alice Schwarzové, jedné z hlavních německých feministek. Odkud vysílá do světa své komentáře k aktuálnímu dění. O silvestrovských událostech v Kolíně nad Rýnem mluvila jako o „válce“ a „teroru.“

„Mladí muži z Arábie a Severní Afriky rozoutali uprostřed Kolína válku,“ napsala, popisujíce „gang-bang párty a 1 000 mužů, kteří se chovali jako kdyby se nacházeli káhirském náměstí Tahrir, s představou, že jsou stejnými hrdiny jako jejich bratři v občanských válkách na severu Afriky a na Středním Východě. „Jsou produktem“, říká  Schwarzerová, „špatně namířené tolerance v této zemi.“

 

Policie na místě provedla několik zatčení a také zkontrolovala dokumenty u 70 lidí. Mnoho z nich, podle policejní zprávy, patřilo mezi utečence.
Policie na místě provedla několik zatčení a také zkontrolovala dokumenty u 70 lidí. Mnoho z nich, podle policejní zprávy, patřilo mezi utečence.

 

Schwarzerová mluví jazykem všech těch, jež kolínské události považují za důkaz, že sexuální násilí je importovaný problém – výsledkem nezdařené imigrace. Mladé německé feministky to však vidí jinak.

Argumentují tím, že sexuální násilí není vůbec jevem spojeným s migranty, jde o dlouhotrvající společenský problém. Mladé feministky jako Anne Wizoreková kritizují, že Schwarzerová – stejně jako mnozí další – využívá silvestrovského násilí k podněcování rasistických nálad. Také kritizují, že široké vrstvy společnosti se chovají, jako by sexuální násilí v Německu nikdy před tím neexistovalo.

Každý rok v průběhu Oktoberfestu dochází k mnoha sexuálním napadením, dokonce i znásilněním. Muži nevhodně osahávají ženy v klubech napříč zemí. V místech, kde se lidé shromažďují za účelem sledování fotbalových zápasů nebo k pořádání karnevalů se hranice mezi hravým flirtováním a zlomyslným obtěžováním rychle stírají. Skoro 60 procent německých žen říká, že byly sexuálně obtěžovány, jak vyplývá ze studie z roku 2004. Šedesát procent! Je nemožné, aby takový ohromující počet žen byl obtěžován pouze muži ze Severní Afriky.

Mladé feministky jsou dotazovány, proč nad posledními napadeními neukazují stejně silné rozhořčení jako před třemi lety (s využitím hashtagu #aufschrei neboli výkřik). V té době politik ze strany FDP Rainer Brüderle napsal na adresu novinářky oplzlý komentář a spustil tím na Twitteru vlnu kritiky. Je to proto, že mnozí z útočníků tentokrát byli migranti? Je to to, co nazývají politickou korektností?

Prázdná slova

Běží-li naplno emoce, vyvážené názory bývají přehlušeny hysterií. Uplatňuje se černo-bílé vidění světa  a politici slibují rychlá, rozhodná „řešení“, jako by něco takového vůbec bylo možné.

V tomto prostředí jsou každodenní zprávy o sexismu jsou ve veřejné sféře stěží registrovány, protože se neshodují s vnímáním každodenního života některých lidí. Ale v některých oblastech byl každodenní život v takovém nepořádku a to na tak dlouhou dobu, že mnoho řečí o potřebě silné integrační politiky zní jako prázdná slova.

Ercan Yasaroglu, sociální pracovník z Berlína, byl zděšen, když slyšel o útocích v Kolíně nad Rýnem. Zuřil a byl konsternován, ale nikoli překvapen. „To, co se stalo v Kolíně nad Rýnem, se tady v Berlíně děje už rok, jen v menším měřítku,“ říká.

Yasaroglu pracuje v berlínské čtvrti Kreuzberg. V posledních měsících viděl, jak jsou ženy znovu a znovu  pronásledovány nejprve slovně, pak osahávány a následně okradeny. „Není to žádná náhlá ztráta zábran, ale vypočítavá zločinecká akce.“ Zloději záměrně odvádějí pozornost žen k sexuálnímu napadení, říká a mnozí z pachatelů jsou ze zemí severní Afriky. Některým z nich byly jejich žádosti o azyl zamítnuty, zbývá jim „tolerovaný“ imigrační status  a mizerný život.

Ze své kanceláře na Kottbusser Tor v srdci Kreuzbergu hledí Yasaroglu ven na zasněžené ulice. Žije tu od svého útěku z Turecka před 30 lety. Podle něj je Kreuzberg německým tavícím kotlem ras, místo, kde lidé z celého světa mohou spolu žít více méně v klidu. Ale atmosféra se za poslední rok nebo dva změnila. Je hrubší, více nepřátelská.

Tucet gangů, zhruba o 10 až 15 lidech, si rozdělilo okolí mezi sebou a čím dál více terorizují obyvatele a turisty. Počet registrovaných drogových trestných činů se v loňském roce zvýšil o 90 procent, počet kapesních krádeží o 30 procent. Mnozí podnikatelé z dané oblasti si na novou míru agresivity na Kottbusser Kot stěžovali v dopise adresovaném vedení města. Náměstí je ovládáno zločinci.

Jaký se nejlépe s takovými problémy vypořádat? Před rokem Yasaroglu napsal berlínským politikům žádost, aby dali integraci přistěhovalců vyšší prioritu. Ale také požádal o větší přítomnost policie v Kreuzbergu. „Pokud nemůžeme – anebo nechceme – tyto lidi integrovat, pak je musíme alespoň minotorovat.“

‚Tvrdá odpověď státu‘

Integrace, integrační politika, represe, imigrační politika, zastavení imigrace: Události v Kolíně nad Rýnem hluboce proměnily dynamiku berlínské politiky. Kancléřka Merkelová a její sympatizanti se obávají, že se prosazování současné imigrantské politiky ještě více ztíží.

Merkelová obvykle dění nekomentuje, dokud nezná všechny souvislosti. Skutečnost, že i ona již v prvním lednovém týdnu na násilí v Kolíně nad Rýnem reagovala slovy, že zaslouží „tvrdou reakci ze strany státu“, ukazuje vážně tuto záležitost bere.

Její obavy jsou sdíleny na nejvyšší úrovni její vládní koalice. Volker Kauder, šéf poslaneckého klubu její CDU, tvrdí, že bojí toho, že to co se stalo v Kolíně nad Rýnem, zažehne již tak negativní postoje vůči uprchlíkům. Kauder doplňuje, že obsah nenávistné pošty, jež dostává, po Novém roce výrazně nabrala na agresivitě.

Mnoho členů německého parlamentu zmiňuje podobné zkušenosti jako Kauder. Gunther Krichbaum, předseda Výboru pro záležitosti EU a zastánce uprchlické politiky Angely Merkelové, říká: „Kolín nad Rýnem má potenciál změnit celou debatu na téma utečenců.“

Německý ministr vnitra Thomas de Maizière byl kritizován za to, jak se potýká s uprchlickou krizí. Nyní prohlašuje, že musí být usnadněn proces deportace delikventů z řad žadatelů o azyl.
Německý ministr vnitra Thomas de Maizière byl kritizován za to, jak se potýká s uprchlickou krizí. Nyní prohlašuje, že musí být usnadněn proces deportace delikventů z řad žadatelů o azyl.

Ve skutečnosti se to již děje. Merkelová najednou volá po „tvrdé odpovědi“, ministr vnitra Thomas de Maizière se nechává slyšet, že v budoucnu musí být snadnější deportovat delikventy z řad žadatelů o azyl. Ministr spravedlnosti Heiko Maas, jindy spíše rezervovaný, řekl, že by mělo být  umožněno pachatele deportovat zpět do země svého původu.

Křesťansko-demokratičtí a sociálně-demokratičtí lídři se dosud takovým ostrým výrazům vyhýbali. Ale obávají se, že pravicová hnutí jako Pegida nebo populistické strany jako je AfD by mohly získat na popularitě, pokud by se lidem federální vláda zdál jako příliš měkká vůči cizincům, kteří páchají  trestnou činnost.

Nová linie Křesťansko demokratické strany je obsažena v tzv. „Mainzské deklaraci“,  kterou se vedení strany na federální úrovni chystá tento týden přijmout. V případě trestných činů jako v případě Kolína nad Rýnem se uvádí, že „potenciální pachatelé jsou okamžitě vzati do vazby“, pokud proti nim existují dostatečná podezření. V případě násilí proti policii a dalšímu pohotovostnímu personálu bude stanoveno nové označení spojené s „podstatně vyššími tresty odnětí svobody.“ A každý, do bude odsouzen k trestu odnětí svobody se bude muset vzdát svého práva na status uprchlíka nebo žadtele o azyl.

Docházející trpělivost

Lídr sociálních demokratů Sigmar Gabriel při snídani se svými spolustraníky z vládního kabinetu dne 6. ledna představil nový postoj své strany SPD. „Čas pro porozumění je u konce“, řekl.  „Něco se teď musí stát – jinak nám lidi už nebudou dál rozumět.“ Šéf parlamentní skupiny Thomas Oppermann po schůzce tweetoval způsobem, který obvykle charakterizuje členy pravicové AfD. „Žádné pardony pro sexuální útočníky. Vyšetřit, zatknout, krutě potrestat. A je-li to možné, deportovat. Ochránit oběti a uprchlíky. “

Dokonce i styl komunikace Merkelové se změnil.

V projevu na výroční konvenci Křesťansko-sociální unie (CSU), bavorské sesterská strany Merkelové CDU, německá kancléřka několikrát zdůraznila, že je třeba snížit počet uprchlíků. “Někdy slýchám lidi říkat, že se mi líbí skutečnost, že tolik utečenců míří do Německa. To je absolutní nesmysl.“ Bylo to poprvé, kdy členové strany slyšeli Merkelovou mluvit o uprchlících  tímto tónem.

Angela Merkelová se ale nechce odchýlit od své politické dráhy. Odmítla požadavky Horsta Seehofera, hlavy CSU, aby horní hranicipřijatých uprchlíků byla stanovena na 200 000 ročně. Merkelová se obává, že pokud Německo začne vracet lidi na své hranice, povede to ke kolapsu systému volného cestování v rámci Schengenu. Merkelová věří, že se jí podaří počet běženců snížit jinými způsoby. Spoléhá na to, že se Evropě s pomocí Turecka, podaří zabezpečit své vnější hranice a doufá ve vybudování systému, v němž by uprchlíci byli spravedlivě rozdělováni mezi členské státy EU podle předem dohodnutého klíče. „Žádám, abych dostala čas na to tyto opatření vyzkoušet“, řekla v prvním lednovém týdnu na výroční konvenci CSU.

Ale požaduje trpělivost, která mnohým politikům a německým občanům dochází. A Merkelová si toho je vědoma. Člověk z blízkého okolí Angely Merkelové potvrzuje: „Ty, kteří měli strach již dříve, Kolín na d Rýnem jen utvrdil. A ti, kteří jsou v zásadě vůči uprchlíkům otevření, nyní říkají: ‚Takhle to nemůže jít dál.’“

Co by se mělo udělat?  Pro začátek by bylo dobré se pokusit se o naprostou upřímnost. Němci nejsou děti, které potřebují byť z dobře míněných důvodů chránit před pravdou. A část pravdy je skutečnost, že politici rádi mluví o integraci, ale dosud nedali žádný náznak, že chápou velikost výzvy, která před nimi stojí. Další část pravdy je tato: rozdělení německé společnosti narůstá.

 

Kolektiv autorů: Maik Baumgärtner, Markus Brauck, Jürgen Dahlkamp, Jörg Diehl, Ullrich Fichtner, Jan Friedmann, Matthias Geyer, Hubert Gude, Horand Knaup, Alexander Kühn, Dialika Neufeld, Ralf Neukirch, Ann-Kathrin Nezik, Miriam Olbrisch, Maximilian Popp, Gordon Repinski, Sven Röbel, Barbara Schmid, Fidelius Schmid, Andreas Ulrich a Antje Windmann

zdroj: www.spiegel.de

 

Související články