Bez názvu

Vítejte ve studené válce 2.0

Schindler Článek ze zahraničí – autor: John R. Schindler
překlad: Robert Nerpas


Riziko, že Kreml hodí kostky proti NATO, je reálné.

Jsou to už téměř dva roky, kdy jsem po anexi Krymu Ruskem vysvětlil, že Západ je v nové studené válce s Kremlem, ať se mu to líbí, nebo ne. Agresivní kroky prezidenta Vladimíra Putina, a to zejména na Ukrajině, vytvořily na jaře 2014 situaci nepřátelství, nepříliš vzdáleného od konfliktu, nebo spíše polo-války, něčeho, co jsem nazval speciální válkou. Dobrou zprávou pro nás je, že Rusko, ve své podstatě slabý stát, lze poměrně jednoduše zastrašit mnohem silnější Severoatlantickou aliancí.

Mou analýzu však odmítl jak Bílý dům, tak většina expertů na zahraniční politiku jako alarmující, a žádné z mých doporučení, jak zabránit vypuknutí studené války 2.0, Obamova administrativa nerealizovala. Výsledkem je, že Rusko, jak potvrdila jeho vojenská intervence v hrozné občanské válce v Sýrii, nemluvě o Putinově řinčení zbraněmi ve východní Evropě, nemá žádné obavy z odporu proti svému postupu.

Přesto se můj názor nyní stal také oficiálním názorem Kremlu (neoficiálním postojem Moskvy je mnohem déle), o čemž v posledních dnech svědčí řada alarmujících prohlášení nejvyšších ruských představitelů. O víkendu vysvětlil šokovaným účastníkům každoroční bezpečnostní konference v Mnichově, přední evropské události tohoto druhu premiér Dmitrij Medveděv: „Sklouzli jsme zpět k nové studené válce.“ Optimističtí představitelé Západu Medveděva dlouho považovali za jemnějšího „dobrého policajta“ Kremlu ve srovnání s drsnějšími, KGB zformovanými způsoby prezidenta Putina, ale tato iluze, stejně jako mnoho dalších, se nyní vypařila.

Minulý týden jsem v tomto sloupku vysvětlil, jak Putinův agresivní postup v Sýrii v kombinaci s neuváženou reakcí Turecka a mnoha přehmaty prezidenta Obamy vytvořil opravdu nebezpečnou situaci, kdy se 3. světová válka stává reálnou možností. A jako na povel uvedl druhý den Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničí, že kvůli Sýrii by nyní mohlo dojít k „nové světové válce.“ Nestává se to zrovna každý den, že špičkový diplomat jaderné mocnosti mluví otevřeně o světové válce.

Premiér Medveděv poté zopakoval alarmující prohlášení Lavrova tím a varoval před „novou světovou válkou“ v rozhovoru pro německý list. Kreml pohotově protestoval a vydal ruskou verzi interview, která obsahovala jemnější výraz „další válka na Zemi.“ Vypadá to jako další typická provokace Moskvy, protože interview v němčině nepochybně zmiňuje „novou světovou válku“ (einen Neuen Weltkrieg). Zveřejňování různých překladů klíčových výkazů je starý trik KGB, který Putinův režim použil proti Západu již několikrát, ale tady si skutečně hraje s ohněm.

Putinovi se zatím jeho militaristická hra a dvojnásobná agrese vyplácí.

Putin a další nejvyšší představitelé Kremlu samozřejmě dští síru proti Západu po celá léta, ale teprve teď se k tomu hlavní aktéři západních zahraničněpolitických kruhů začali veřejně vyjadřovat. Na mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 přednesl Putin rozzlobený projev (viz video), v němž obvinil Spojené státy z vyvolávání globální nestability a opřel se také do NATO. Za zmínku stojí tato kritika americké politiky: „Vedou nás do propasti jednoho konfliktu za druhým… Politická řešení se stávají nemožnými.“

 

Přestože závažné implikace Putinova projevu byly jasné každému, kdo je chtěl vidět, a to zejména ve spojení s hlavními reformami a reinvesticemi do ruské armády, které byly zahájeny zhruba ve stejnou dobu, většina západní „expertů“ se neprobudila. Teprve ruské intervence v Gruzii v roce 2008, na Ukrajině v roce 2014 a nyní Sýrii probraly naše zahraničněpolitické elity z jejich strnulosti. Když jedna strana říká, že jsme v nové studené válce, tak v ní jednoduše jsme – „nepřítel dostane hlas“ je jedním z nejdůležitějších a zároveň nejzanedbávanějších strategických aforizmů – bez ohledu na to, jak moc se to Obama a další na Západě snaží popřít.

Co je tedy třeba udělat? Naším jasným cílem je vyhnout se totální válce s Moskvou, stejně jako tomu bylo během poslední studené války. Dosažení tohoto cíle není nijak zvlášť obtížné, pokud NATO prokáže politickou vůli. Jak však prokazují výrazná zvýšení výdajů na obranu a nízký stupeň serióznosti v otázce konvenčního odzbrojení, tato vůle doposud chybí a náš prezident nevykazuje žádné známky změny postoje. Abychom byli spravedliví, mnozí evropští lídři také ne.

Putin má tudíž vhodnou příležitost dosáhnout mezi dneškem a polovinou ledna 2017, když do Bílého domu vstoupí příští americký prezident, svých strategických cílů ve východní Evropě.

Znamená to, že znemožní NATO tím, že veřejně ukáže, že aliance je prázdným, nedůležitým pozůstatkem poslední studené války. Riziko toho, že Kreml někdy během tohoto roku hodí kostky proti NATO, je reálné. Putinovi se zatím jeho hra a agrese vyplácí. Nemluvě o tom, že velmi reálné křeče ruské ekonomiky, postižené západními sankcemi a kolapsem světového trhu s ropou, nevedou k umírněnosti Moskvy, spíše naopak.

Pokud jde o vojenskou stránku věci, jakákoli vleklá válka mezi NATO a Ruskem, za předpokladu, že nebude mít za následek jaderný Armageddon, skončí špatně pro Kreml. Jak vysvětluje nová studie Rand Corporation, vytvořená na základě nedávných simulací, založených na předpokladu, že ruské jednotky zaplaví v případě války pobaltské státy dlouho předtím, než by mohlo dojít k významnějšímu nasazení americké armády, přesto existuje velká pravděpodobnost počátečného úspěchu Rusů.

Přesto, že Varšava v NATO boxuje v podstatně vyšší váhové kategorii, než by měla, její snahy, aby Obamova administrativa brala polská varování ohledně Ruska vážně, zůstávají ve Washingtonu nevyslyšené.

NATO si to uvědomuje, i když na veřejnost se to nedostane. Právě proto jsem obhajoval myšlenku, aby byla ve východní Evropě od poloviny roku 2014 rozmístěna významná odstrašující síla. Obamova administrativa však neudělala pro dosažení tohoto cíle téměř nic. Americké jednotky v Evropě mají v současné době mnoho velitelů, avšak málo bojovníků. Jejich bojové jednotky se skládají z pěchotní brigády v Německu a výsadkové brigády v Itálii, tedy méně než 10.000 pěšáků a navíc daleko od potenciálních bojišť na východě.

Počátkem tohoto měsíce informoval Bílý dům za doprovodu fanfár o významné Evropské bezpečnostní iniciativě ERI a vydal optimistickou a chlubivou tiskovou zprávu, výdaje Pentagonu pro Evropu dosáhnou v příštím roce čtyřnásobku, přičemž lví podíl z této částky bude americkou armádu použit na zastrašení Ruska v oblasti konvenčních zbraní.

Tak jako mnoho obranných iniciativ současného Bílého domu, obsahuje i  tato podstatně méně, než by se na první pohled zdálo. Zahrnuje například dvě obrněné brigády, ale nemluví o tom, že v evropských jednotkách americké armády již působily, poté je Obamova administrativa stáhla, a nyní je ERI vrací do Evropy. Papírově budou v Evropě, ale jejich členové zde nebudou trvale nasazeni a budou se střídat. Navíc zde vzniká skutečná otázka, zda armáda s nedostatkem vojáků a jednotek a s velkým množstvím globálních povinností, které v současné době nestíhá plnit, může skutečně dosáhnout tohoto cíle. Nemluvě o tom, že tyto brigády budou rozmístěny ve střední Evropě, pravděpodobně v Německu, stovky kilometrů od východní hranice NATO, kde jsou potřebné k zastrašení ruské agrese. Chce-li NATO zabránit ruské vojenské agresi – nejčastějším scénářem je rychlá anexe Estonska – obrněné síly musí být schopny dostat se na bojiště rychle, a ne během několika dní. Do Pobaltí by se dostaly až v době, kdy by bylo pod ruskou kontrolou.

183860-top_foto1-shc4fKlíčem k odrazení Ruska v Evropě je Polsko. Varšava bere obranu vážně, její vojenský rozpočet se ve snaze ubránit se nové hrozbě z Východu výrazně zvýšil. Polsko žadoní o rozmístění amerických vojáků v zemi, avšak bezvýsledně. Přesto, že Varšava v NATO boxuje v podstatně vyšší váhové kategorii, než by měla, její snahy, aby Obamova administrativa brala polská varování ohledně Ruska vážně, zůstávají ve Washingtonu nevyslyšené.

Varšava bila na poplach ohledně Putinova postoje k východní Evropě již před lety (chápala důsledky jeho mnichovského projevu v roce 2007) a začala zkvalitňovat svou armádu, aby zastrašila Rusy půl roku před invazí na Krym, ale ukázalo se, že získat si pozornost Bílého domu v jeho stávajícím obsazení je nemožné. Obama prokazatelně již několikrát zbytečně urazil Poláky, naše jediné vojensky významné „nové spojence v NATO“, a v současné době ke zlepšení situace v tomto směru nedošlo. “

„Bílý dům nám nenaslouchá, a to dokonce ani v odborných vojenských záležitostech. Je to obvyklá Obamova hra: setkávejme se na hromadě dlouhých schůzek, ale všechna rozhodnutí pak tak jako tak učiní Národní bezpečnostní výbor.“

Pro Poláky, kteří očekávali, že alespoň některé do Evropy se vracející americké vojenské jednotky budou rozmístěny v jejich zemi, je zklamáním dokonce i hodně propagovaná Evropská bezpečnostní iniciativa ERI. K však rozmístění nedojde, nehledě na skutečnost, že rozmístění v Polsku by bylo mnohem levnější, než jejich přesun do Německa nebo kterékoli země „starého NATO.“ Snahy Polska o to, aby Pentagon alespoň zahájil diskusi o rozmístění amerických jednotek v Polsku, nikam nevedly ani během nedávných jednání Washingtonu a Varšavy na vysoké úrovni. „Ještě pořád neberou vážně otázku odstrašení Rusů,“ řekl po jednáních vysoce postavený úředník polského ministerstva obrany. „Možná, že příští Bílý dům bude, můžeme jen doufat.“

Byť mají někteří špičkoví úředníci amerického ministerstva obrany pro Poláky pochopení a souhlasí s tím, že rozmístění jednotek US Army ve střední Evropě stovky kilometrů od místa, kde je třeba, aby odradily Rusko od agrese, nedává žádný strategický smysl, cítí se bezmocní. „Bílý dům nám nenaslouchá, a to dokonce ani v odborných vojenských záležitostech,“ říká vysoce postavený zaměstnanec Pentagonu. „Je to obvyklá Obamova hra: Setkávejme se na hromadě dlouhých schůzek, ale všechna rozhodnutí pak tak jako tak učiní Národní bezpečnostní výbor,“ cituje ve vojenských kruzích rozšířený názor, jak funguje NSC v současném Bílém domě.

Rusové zatím čím dál víc zatápějí Evropě. Jejich špionáž proti Západu je na nejvyšší úrovni za posledních několik desetiletí, v některých zemích vyšší, než tomu bylo dokonce během studené války. Norská zpravodajská služba nedávno vysvětlila, jak velkou hrozbou pro zemi a její stabilitu je ruská kybernetická i klasická špionáž. Němečtí úředníci nedávno připustili, že agresivní kybernetická špionáž proti Berlínu, včetně nabourání se do sítě parlamentu země, byla „jednoznačně“ dílem ruské zpravodajské služby.

Ruskou ruku lze také kromě toho vysledovat v masovém přívalu imigrantů, valících se Evropskou unií. Finsko, země s pěti miliony obyvatel, čelící až milionu imigrantů přicházejících z východu, nedávno varovalo NATO, že Rusové podporují i migračních toky, považované některými Evropany za invazi. Kromě toho to vypadá tak, že Kreml je výsostně spokojen s pokračováním bratrovražedné války v Sýrii, jejímž výsledkem jsou další miliony uprchlíků na cestě do Evropy.

reportaz_uvJako kdyby nebylo dost pokračující destabilizace Evropy, Moskva manipuluje evropskými médii, vydává odporné příběhy o trestných činech migrantů, které se následně podílejí na rychlých změnách politických rozhodnutí. Kremlem řízená média nedávno šílela nad příběhem o 13leté dívce z Berlína, kterou údajně znásilnili muslimští přistěhovalci. Moskva obvinila německou vládu z utajování a až na úrovni ministra zahraničí Lavrova podala k případu oficiální stížnost.

Pro Kreml bylo nepohodlné a nevhodné, že šetření prokázalo, že k žádnému znásilnění vlastně nikdy nedošlo. Bylo jen dalším krokem a součástí dlouhé ruské tradice vytváření dezinformací, šíření polopravd smíchaných s výmysly pro politický zisk, jednoduše klíčovou složkou Putinovy speciální války proti Evropské unii a NATO. Dnešní Německo je živnou půdou pro takové dezinformace, protože k trestným činům migrantů dochází, nejsou výplodem ultrapravicové představivosti a na odporné příběhy si vždy lidé na internetu kliknou. Německo, které je zatíženo masovou migraci a s ní související společenskou nestabilitou – a Moskva má ruce v obou, je Německem, které se nezaměřuje na NATO a na obranu Evropy před Rusy.

Evropští odborníci na otázky bezpečnosti se smířili s tím, že není pravděpodobné, že by Obama v posledních měsících svého prezidentování změnil kurz. Čelit Putinovi musí sami. Důstojníka KGB v Kremlu lze zastrašit. Z pohledu počtu obyvatel a ekonomiky je Rusko víceméně jako Mexiko s několika tisíci jadernými zbraněmi. Naléhavým úkolem dneška je zabránit rozpoutání totální války mezi Ruskem a Západem, a to zajištěním toho, aby nová studená válka byla skutečně studená. Vzhledem k tomu, studená válka 2.0 bude pravděpodobně trvat tak dlouho, jak dlouho bude u moci Putin, a ten nevykazuje žádné známky toho, že by brzy opustil Kreml, je to jen další nepořádek v zahraničněpolitické linii, který Obama odkáže svému nástupci.

 

John R. Schindler je bezpečnostní expert a bývalý analytik Národní bezpečnostní agentury (NSA) a příslušník kontrarozvědky. Specializuje se na téma špionáže a terorismu. Dříve byl také důstojníkem Válečného loďstva a profesorem na United State Army War College. Publikoval čtyři knihy a světové dění komentuje také na svém twitterovském účtu @20committee.

zdroj: Observer.com