trump

Anne Applebaumeová: Je to konec Západu, jak jej známe?

Anne Applebaumová Článek ze zahraničí – autor: Anne Applebaumová, překlad: Robert Nerpas


V padesátých letech, kdy ještě instituce byly nové a vratké, se mnozí lidé obávali, že západní aliance nikdy nevznikne. V sedmdesátých letech, v éře Rudých brigád a Vietnamu se zase mnoho dalších obávalo, že Západ nepřežije. Avšak za dobu mého dospělého života si skutečně nevzpomínám na okamžik tak dramatický, jaký zažíváme dnes: právě teď nás pouze dvoje nebo troje špatné volby dělí od konce NATO, od konce Evropské unie a možná i konce liberálního světového řádu, jak jej známe.

Ve Spojených státech jsme konfrontováni s reálnou možností, že Republikánská strana nominuje za prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, což znamená, že musíme akceptovat, že bychom mohli mít prezidenta Trumpa. Volby jsou legrační věc a voliči jsou vrtkaví, takže kampaň Hillary Clintonové by se mohla z mnoha různých důvodů zvrtnout. Znamená to, že v lednu příštího roku bychom mohli mít v Bílém domě muže, kterého naprosto nezajímá to, čemu prezidenti Obama, Bush, Clinton, Reagan – stejně jako Johnson, Nixon a Truman – říkali „naše společné hodnoty.“

Trump obhajuje mučení, masové deportace, náboženskou diskriminaci. Chlubí se tím, že „zas až tolik nedbá o to,“ bude-li Ukrajina přijata do NATO, že jej NATO a jeho bezpečnostní záruky nezajímají. O Evropě napsal, že „její konflikty nejsou hodny amerických životů. Stažení z Evropy by této zemi ušetřilo miliony dolarů ročně.“ V každém případě dává přednost společnosti diktátorů před demokraty. „S těmi lidmi můžete uzavírat dohody,“ řekl o Rusku.

„Měl bych skvělý vztah s Putinem.“ – Donald Trump

Trumpa nejenže nezajímají americká spojenectví, on by jich ani nebyl schopen udržet. Vojenské a hospodářské unie v praktickém životě nevyžadují dovednosti pochybného realitního magnáta, který „dělá dohody“, ale nudná vyjednávání, neuspokojující kompromisy a někdy také obětování preferencí vlastního národa pro „větší dobro“. V době, kdy ve většině západních zemí zcela vymizely debaty o zahraničněpolitických liniích a nahradily je televizní reality show politické zábavy, je mnohem těžší vysvětlovat a zdůvodňovat všechny tyto věci veřejnosti, která o ně nemá sebemenší zájem.

A Američané nejsou jediní, kdo zjišťuje, že jejich spojenectví je zatěžují. Za rok budou prezidentské volby ve Francii. Marine Le Penová z Národní fronty, jedna z předních kandidátek, slíbila, že zajistí odchod země z NATO a EU, znárodní francouzském společnosti a omezí zahraniční investory. Stejně jako Trump předpokládá zvláštní vztahy s Ruskem, jehož banky financují její volební kampaň. Francouzští přátelé mě ujišťují, že kdyby se dostala až do finále, levý a pravý střed se spolčí, jako tomu bylo před dvaceti lety proti jejímu otci. Ale volby jsou legrační věc a voliči jsou vrtkaví. Co když Co když se soupeři Le Penové náhle stanou obětí skandálu? Co když další útok Islámského státu otřese Paříží?

V době, kdy k tomu dojde, může být také Velká Británie na půl cestě z Evropské unie. V červnu budou Britové volit v referendu, jestli země opustí EU. Pokud by v něm zvítězila varianta odchodu, pak, jak jsem již psala, by sázky na budoucnost byly velmi nejisté. Referendum by mohly napodobit také další země EU. Maďarský premiér Viktor Orbán někdy hovoří o odchodu od Západu ve prospěch strategické aliance s Istanbulem nebo Moskvou.

Není vůbec těžké si představit, jak se Velká Británii, odloučená od Evropy, také vzdaluje od transatlantického spojenectví. Pokud budou ekonomické turbulence, které by mohly následovat po britském odchodu z EU, dostatečně závažné, mohla by britská veřejnost hlasovat proti konzervativní vládě ve prospěch Labour Party, jejíž vedení je nyní radikálně antiamerické. Všichni mluví s despektem o Jeremym Corbynovi, krajně levicovém labouristickém vůdci, ale s despektem se mluvilo také o Trumpovi. Pokud veřejnost chce změnu, Corbyn je jedinou schůdnou alternativou. Volby jsou legrační věc a voliči jsou vrtkaví.

A co pak? Bez Francie jednotný trh v Evropě zanikne. Je těžké si představit, jak dlouho vydrží bez Británie NATO. Litovat jistě nebudou všichni. Jak ve své populistické rétorice jasně říká Trump, náklady na aliance („miliony dolarů ročně“) jsou vidět podstatně lépe, než dlouhodobější zisky.

Jednota Západu, jaderné odstrašení a přítomnost armád nám daly více než půlstoletí politické stability. Společný hospodářský prostor pomohl přinést prosperitu a svobodu jak Evropě, tak Severní Americe. Ale to jsou věci, které všichni považují za samozřejmost, dokud o ně nepřijdeme.

 

Anne Applebaumová je americká novinářka, spisovatelka a historička. Roku 2004 získala Pulitzerovu cenu v kategorii literatury faktu za knihu Gulag: Historie. Nejčastěji se zaměřuje na témata současného Ruska, komunismu a rozvoje občanské společnosti ve střední a východní Evropě.

 

zdroj: WashingtonPost.com

Související články