ZWL_2805

Občanská hradní stráž – skupina Kaputin – středa 22.6.2016 14:00 – Pražský hrad

Dnes 22. června 2016 odpoledne deset obyvatel České republiky na různých místech Pražského hradu upozorňuje informačními cedulemi na oběti zvůle nejrozpínavějších totalitních režimů světa.

Někteří naši politici, dokonce i nejvyšší ústavní činitelé, se v poslední době s představiteli těchto režimů sbližují daleko více, než je důstojné pro reprezentaci země, která si ve 20. století sama prošla hned dvěma zrůdnými totalitami. Takový přístup navíc přímo ohrožuje naši svobodu, demokracii a vztah k našim spojencům.
Není nám lhostejný osud lidí žijících v zemích, kde jsou každým dnem pošlapávána občanská a lidská práva, kde jsou v ohrožení života lidé mající jiné než státem posvěcené názory a kde je občanům znemožněn podíl na řízení své země.

Z těchto důvodů si tichým držením informačních cedulí připomínáme osudy deseti politických vězňů nebo systémem zavražděných lidí z Číny, Ruska, Ruskem okupovaných částí Ukrajiny či válkou zmítané Sýrie. Návštěvníci Hradu se tak budou moci dozvědět více o osudech Olega Sencova, Stanislava Klyche, Lioua Siao-poa, Oleksandra Kolčenka, Jurije Ilčenka, Borise Němcova, Anny Politkovské, Ervina Ibragimova, Ildara Dadina nebo Mohammeda Wasíma Muáze.

Občanskou hradní stráž, jak je akce nazvána, organizuje Kaputin, sdružení několika aktivních občanů České republiky i dalších evropských zemí; účastníci uplatňují svá lidská a občanská práva – konkrétně právo na svobodu projevu, jehož výkon touto formou je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky a samozřejmě i s návštěvním řádem Pražského hradu. Nejde o organizované shromáždění; občané budou držet stráž jednotlivě, na různých místech.

 

Ervin Ibragimov
(30 let)
Bývalý poslanec Bachčisarajského regionálního medžlisu (městské rady) a člen Koordinační rady Světového kongresu krymských Tatarů.
V noci z 24. na 25. května 2016 v krymské Bachčisaraji, cestou na soud s krymskotatarskými aktivisty, zmizel beze stopy. Existují důkazy, že jej neznámé osoby v uniformě DPS (ruské dopravní hlídkové služby) násilím posadily do mikrobusu a unesly.
Od začátku okupace Krymu došlo k více než dvěma desítkám podobných případů, a také k mnoha bezdůvodným zatčením, zadržením a domovním prohlídkám. V souvislosti se zmizením Ibragimova vydal krymský medžlis prohlášení, ve kterém vyzývá členské státy OSN k opatřením s cílem apelovat na Rusko, aby přestalo porušovat práva krymskotatarské menšiny.

Stanislav Klych
(* 1974)
Ukrajinský učitel historie a nezávislý novinář. Absolvoval kyjevskou univerzitu Tarase Ševčenka.
Při návštěvě přítelkyně v Ruské federaci byl v srpnu 2014 zadržen agenty bezpečnostní služby (FSB). Byl obviněn z účasti v první čečenské válce v roce 1994. Podle absurdních obvinění údajně bojoval (společně s Arsenijem Jaceňukem, pozdějším ukrajinským premiérem) na straně čečenských povstalců a aktivně zabíjel ruské vojáky a občany.
Klych byl ruskými úřady protiprávně odvlečen do Čečenska, kde byl ve vykonstruovaném procesu v květnu 2016 odsouzen ke 20 letům vězení. Byl vystaven surovému zacházení, mučení a nucen k doznání. Přestože advokáti doložili, že Klych v dané době prokazatelně pobýval na zcela jiných místech, soud jejich důkazy neuznal. Soudní líčení v Grozném probíhalo za zavřenými dveřmi a účast svědků obhajoby byla významným způsobem omezena a často znemožněna.
Stanislav Klych je nadále držen v nelidských podmínkách, což se výrazně projevuje na jeho fyzickém i psychickém stavu.

Oleksandr Kolčenko
(* 1989)
Ukrajinský levicový aktivista. Narodil se v Simferopolu, kde také studoval na Tavrida National University. Během studií pracoval jako dělník v přístavu.
Od roku 2007 byl Kolčenko aktivním podporovatelem lokálního antifašistického hnutí, organizoval protesty a psal manifesty na podporu aktivistů, bojujících v sousedním Rusku proti represím ruské vlády. V letech 2010 až 2013 bojoval za práva studentů na Krymu.
V květnu 2014 byl zatčen ruskou kontrarozvědkou FSB, obviněn z terorismu a převezen do Moskvy. I přes jeho levicové a protifašistické myšlenky mu bylo v nespravedlivém procesu přiřknuto členství v nacionalistickém Pravém sektoru a za plánování teroristických útoků byl odsouzen k 10 letům vězení. Souzen byl společně s režisérem Olehem Sencovem.
Podpora oběma politickým vězňům byla vyjádřena mnoha osobnostmi a organizacemi z celého světa, zatím marně. Kolčenko i Sencov zůstávají ve vězení, v listopadu 2015 byl oběma rozsudek potvrzen Nejvyšším soudem RF.

Oleh Sencov
(* 1976)
Ukrajinský filmový režisér, scénárista a občanský aktivista. Před okupací Krymu se účastnil lidových prodemokratických protestů v Kyjevě a organizoval protestní skupiny Automajdan.
Po okupaci Krymu ruskou armádou se účastnil pokojných demonstrací proti ruské vojenské agresi. V rámci likvidační akce proti ukrajinské občanské opozici byl v květnu 2014 ve svém bytě přepaden agenty ruské bezpečnostní služby (FSB) a odvlečen na vojenskou základnu; tam byl společně s dalšími aktivisty vyslýchán, brutálně mučen a nucen k doznání se k teroristickým činům, z nichž byl křivě obviňován. I přes surové bití a výhrůžky smrtí se Sencov nepodvolil a všechna obvinění odmítl. Později byl ruskými orgány unesen do Moskvy, kde byl nezákonně jako ukrajinský občan zadržován. Ve vykonstruovaném a politicky motivovaném procesu byl před vojenským soudem odsouzen ke 20 letům vězení.
V současné době je Oleh Sencov vězněn v extrémních podmínkách na Sibiři, ve věznici SIZO-1, kde jsou vězni ohroženi tuberkulózou. K jeho propuštění opakovaně vyzývá řada mezinárodních organizací.

Muhammed Wasím Muáz
Syrský lékař pocházející z Aleppa, který až do posledního dechu zachraňoval dětské životy v místní nemocnici; zahynul v 36 letech.
Byl největším odborníkem na pediatrii z malé skupiny lékařů, kteří neutekli a ve městě zůstali, aby pomáhali. V nemocnici trávil všechen svůj čas a i přes hrůzy, které všechny obklopovaly každý den, byl tím, kdo se snažil udržovat v lidech dobrou náladu, často prý se všemi vtipkoval.
Nemocnice Al-Quds byla situovaná na severu Aleppa, tedy na území ovládaném rebely. Pro Aleppo byla nesmírně důležitá, neboť byla hlavním spádovým střediskem pro dětské pacienty v oblasti. Byla podporována Lékaři bez hranic i Červeným křížem. Od začátku roku 2016 bylo v důsledku kobercových náletů syrsko-ruskými silami zasaženo již na sedm nemocnic. Al-Quds se stala jedním z cílů bombardování na konci dubna 2016 a byla zcela zničena. Během útoku zemřelo 27 lidí, včetně doktora Maaze a dentisty Muhammeda Ahmada. Jejich odvaha, oddanost, osobní odpovědnost a přesvědčení neopustit zemi ale naopak zůstat a pomáhat potřebným jsou hodnotami, které by neměly být zapomenuty.

Liou Siao-po
(* 1955)
Čínský literární kritik a disident. V 80. letech 20. století formuloval studie o vztahu k tradici, v nichž kritizoval své současníky spisovatele, literární kritiky a kolegy z akademického světa. Jeho ostře formulovaná vystoupení si získávala respekt díky intelektuální poctivosti a upřímné snaze do důsledků promýšlet zkušenosti politických kampaní 50. let a Kulturní revoluce.
V době, kdy se formovalo protestní hnutí na náměstí Tchien-an-men, pobýval na studijním pobytu v USA, ale vrátil se a aktivně se zapojil do protestů. Byl mezi posledními, kdo na náměstí zůstali. Po masakru byl poprvé vězněn.
Po propuštění začal publikovat své články v zahraničí. S dalšími založil Nezávislé centrum čínského PEN klubu. V roce 2008 se stal spoluautorem a signatářem Charty 2008. Před zveřejněním Charty byl zatčen a držen na neznámém místě. V roce 2009 byl v politickém procesu odsouzen na 11 let za „podněcování k podvracení státní moci“. Jeho uvěznění vyvolalo ve světě desítky protestů. V roce 2010 mu byla udělena Nobelova cena míru.
Liou Siao-po je stále vězněn.

Jurij Ilčenko
(* 1979)
Bloger a majitel jazykové školy v Sevastopolu. Na svém blogu otevřeně odkrýval svůj náhled na svět. Z obou jeho zaměstnání se stal námět pro obžalobu.
Ilčenko je hlavním aktérem „kauzy bloger“, v níž byl v červenci 2015 krymskými úřady zadržen a obviněn z údajného podněcování k extremismu. Na svých stránkách totiž zveřejnil článek, kde odsuzoval ruskou anexi Krymu a přečetl báseň, která hovořila o tom, že je Sevastopol uvězněná. Zároveň tvrdil, že Rusko vede na Donbasu válku.
Kromě tohoto obvinění, spjatého s virtuální realitou, přišla na řadu i každodenní skutečnost. Ruské tajné služby donutily matku jedné ze žaček jeho školy, aby na něj podala oznámení pro sexuální zneužívání dcery, takže je obviněn také z pedofilie.
Na podzim 2015 soud rozhodl o prodloužení jeho pobytu ve vazbě v Simferopolu, na povrch se dostaly zprávy o jeho týrání.
Spolu s dalšími 26 Ukrajinci je Jurij Ilčenko na seznamu  #LetMyPeopleGo, který se snaží ukázat světu tváře lidí zadržovaných ruským režimem.

Ildar Dadin
(* 1982)
Zaměstnanec banky v Moskevské oblasti. V roce 2012 byl pozorovatelem u voleb. Když společně s ostatními podávali stížnost na jejich průběh, byli fyzicky napadeni a museli čelit výhrůžkám.
Od té doby Dadin bojoval proti Putinovu režimu prostřednictvím petic, prohlášení, pokojných opozičních akcí i individuálních protestů. Vystupoval proti válce Ruska s Ukrajinou i na podporu demonstrantů z Bolotného náměstí, Euromajdanu a LGBT komunity. Na demonstracích byl několikrát zadržen.
V únoru 2015 mu byl uložen trest domácího vězení. V roce 2016 byl jako první občan Ruska odsouzen na 2,5 roku odnětí svobody podle článku 212.1 trestního zákoníku RF za „opakované porušení pravidel pořádání veřejného shromáždění“; podle tohoto článku může být člověk, zadržený na demonstraci, odsouzen i za „porušení pravidel“ na předchozích shromážděních, za která už byl potrestán. K propuštění Ildara Dadina dnes vyzývají lidskoprávní organizace po celém světě.

Boris Němcov
(* 1959, † 2015)
Vystudoval matematiku a fyziku, ale chtěl se podílet na veřejném dění, proto se brzy zapojil do politického života. Ve 33 letech se stal nejmladším ruským guvernérem, do roku 2010 byl jedním z předáků pravicového Svazu pravicových sil, poté se podílel na směřování hnutí Solidarita.
Během Jelcinova prezidentství působil jako první vicepremiér (1997–1998), poté jako vicepremiér (1998) Ruské federace.
V letech 2007–2011 byl za své protesty třikrát zatčen a jednou odsouzen na 15 dní vězení.
Při přípravách ZOH Soči zveřejnil zprávu Zimní olympiáda v subtropech, která se věnovala předražení celého projektu a následnému rozkradení financí.
Němcov prohlašoval, že má dojem, že se jej bude chtít Putin zbavit, mj. i kvůli tomu, že odsuzoval válku na východě Ukrajiny.
V únoru 2015 byl Němcov zabit v Moskvě poblíž Kremlu. Neznámý útočník na něj zezadu čtyřikrát vystřelil. Stalo se to jen tři dny před plánovanou opoziční demonstrací za zlepšení hospodářských podmínek a proti válce na Ukrajině. po Němcovově smrti demonstranti nesli jeho fotografie nebo placky „Nebojím se“.
Po roce a půl stále není potrestán objednavatel vraždy.

Adobe Photoshop PDFAnna Politkovská
(* 1958, † 2006)
Narodila se v New Yorku ukrajinským rodičům, kteří pracovali jako diplomaté pro OSN. Na Moskevské státní univerzitě vystudovala žurnalistiku a poté psala pro deník Izvestija, list Obščaja Gazeta a nakonec pro opoziční noviny Novaja Gazeta.
Bez obalu kritizovala ruský postup během druhé války v Čečensku, odhalovala korupci a vystupovala proti prezidentu Vladimiru Putinovi. Vystopovala napojení tajných služeb na čečenské islamistické skupiny, mapovala zločiny čečenských povstalců a vytrvale hájila lidská práva.
Poprvé byla přímo ohrožena v roce 2004, kdy se rozhodla odjet do Beslanu a vyjednávat tam o rukojmích po teroristickém útoku na školu. Již v letadle jí byl podán čaj s jedem. Záznamy z nemocnice, do níž byla převezena, se ztratily.
Anna Politkovská byla v říjnu 2006 zastřelena ve výtahu svého domu v Moskvě.

 

 

 

Související články