HC-VP

Teď je to oficiální: Hillary Clintonová kandiduje proti Vladimiru Putinovi

Jeffrey_Goldberg Článek ze zahraničí – autor: Jeffrey Goldberg, překlad: Robert Nerpas


Trump splňuje to, co by mohlo být nejvroucnějším přáním Putina, když v tomto rozhovoru otevřeně zpochybnil, jestli USA pod jeho vedením budou nadále plnit své závazky vůči alianci.

Republikánský kandidát na prezidenta Donald J. Trump se tento týden rozhodl odhalit sám sebe jako de facto agent ruského prezidenta Vladimíra Putina, diktátora vyškoleného KGB, který se snaží obnovit sovětské impérium tím, že podkopává svobodné národy Evropy a přehlíží NATO, a zlikvidovat postavení USA jako jediné světové supervelmoci.

Netvrdím, že Donald Trump je zaměstnán u Putina, i když vedoucí jeho kampaně Paul Manafort byl po mnoho let na výplatní listině bývalého prezidenta Ukrajiny Viktora Janukovyče, podporovaného Putinem. Tvrdím však, že Trumpovo chápání role Ameriky ve světě odpovídá geostrategickým zájmům Ruska. Že jeho kritika americké demokracie je v souladu s kritikou americké demokracie ze strany Kremlu.  A že s Putinem má společných mnoho ideologických a dispoziční sklonů – mimo jiné posedlost s jakousi „sílou“, často spojenou s diktátory. Trump dává jasně najevo, že jako prezident by Rusku dovolil prosazovat jeho hegemonické zájmy v celé Evropě a na Středním východě. Jeho zvolení by okamžitě spustilo vlnu globální nestability, mnohem horší než cokoli, čeho jsme dnes svědky, protože američtí spojenci pochopili, že Trump by pravděpodobně demontoval mezinárodní řád, vytvořený po druhé světové válce Spojenými státy. Mnohé z těchto zemí by s pocitem opuštění pravděpodobně realizovaly programy vývoje a výroby jaderných zbraní na vlastní pěst, což by vedlo k noční můře jejich nekontrolovaného rozšíření.

Sympatie Trumpa k Putinovi nejsou žádným tajemstvím. Trump řekl, že by „vycházel velmi dobře“ s Putinem a potěšil jej vyjádřením úplného nezájmu o budoucnost Ukrajiny, jejíž ovládnutí je základním putinistickým principem. Trumpovo hnutí také souhlasí s Putinem, že americká demokracie je smrtelně chybná. Trumpův poradce Carter Page nedávno odsoudil – před moskevským publikem – „často pokrytecké zaměření Ameriky na demokratizaci, nerovnost, korupci a změnu režimu.“ Začátkem tohoto týdne lidé Trumpa oslabili pozici platformy národní bezpečnosti Republikánské strany vůči Ukrajině a odvolali slib pomáhat Ukrajincům s dodávkami zbraní v jejich boji za samostatnost bez ruského vlivu.

Teď zašel Trump v rozhovoru s Maggie Habermanovou a Davidem Sangerem z New York Times, mnohem dále a naznačil, že on a Putin sdílejí své opovržení k NATO. Trump splňuje to, co by mohlo být nejvroucnějším přáním Putina, když v tomto rozhovoru otevřeně zpochybnil, jestli USA pod jeho vedením budou nadále plnit své závazky vůči alianci. Podle Habermanové a Sangera Trump „dokonce zpochybnil, že by jako prezident automaticky prodloužil bezpečnostní záruky, které dávají 28 členským zemím NATO jistotu, že armáda USA se v případě potřeby za ně postaví.“ Trump řekl, že pokud by Rusko zaútočilo na spojence v rámci NATO, nejprve by posoudil, jestli tyto země „splnily své závazky vůči nám.“ Pokud ano, řekl, pak by přišel bránit je.

Na rozdíl od Trumpa vedoucí představitelé zemí jako Estonsko věří, že USA stále představují největší naději na svobodu.

Tato nejednoznačná, žoldácká prohlášení, bezprecedentní v zahraničně politické linii Republikánské strany, představují pozvánku pro Putina k ještě destruktivnějším intervencím v nečlenských zemích NATO, jako je Ukrajina a Moldávie, avšak také jej zve k zásahu přímo v zemích NATO, v první řadě v Pobaltí. Proto estonský prezident Toomas Hendrik Ilves tweetnul v chladné panice bezprostředně poté, co se rozhovor s Trumpem objevil online: „Estonsko je jeden z 5 evropských spojenců NATO, který plní závazek 2 % výdajů HDP na rezort obrany.“ Poznamenal také, že Estonsko „bez jakýchkoli výhrad“ bojovalo v rámci NATO v Afghánistánu.

Na rozdíl od Trumpa vedoucí představitelé zemí jako Estonsko věří, že USA stále představují největší naději na svobodu. Ve svém rozhovoru s Habermanovou a Sangerem Trump v podstatě argumentoval tím, že USA nejsou ničím výjimečně a jejich představitelé tudíž nemají právo kritizovat chování ostatních zemí: „Když se svět dívá na to, jak špatné jsou Spojené státy, a my pak jdeme a mluvíme o občanských svobodách, nemyslím si, že jsme zrovna dobrým poslem.“

Jako někdo, kdo velmi pozorně sledoval a komentoval zahraniční politiku prezidenta Obamy, si dovolím tvrdit, že nikdy nevyjádřil natolik negativní názor na USA. Ocitli jsme se v skutečně nezmapovaných vodách.

Zahraniční politika Republikánské strany se doposud poměrně jasně vyjadřovala k celé řadě témat: její republikánští tvůrci tvrdí, že Spojené státy by měly napomáhat zvýšení počtu svobodných zemí na světě, jsou přesvědčeni, že USA by měly přijít na obranu svobodných národů bez ohledu na to, zda tyto země mohou uhradit Spojeným státům výdaje na boj o svobodu nebo ne, že Evropa představuje stabilní základnu, z níž Spojené státy vysílají svou moc a své ideje do světa, že ruským carským snům by měly USA a jejich spojenci tvrdě čelit, a že odchodem USA ze tří klíčových regionů světa – jihovýchodní Asie, Evropa a Střední východ – by se vytvořilo vakuum, které by brzy zaplnily nedemokratické režimy, které by působily rozporu s národně bezpečnostními zájmy USA.

Bude-li Donald Trump zvolen prezidentem, zajistí konec poválečného mezinárodního pořádku a dá volnou ruku diktátorům, především svému spojenci Vladimíru Putinovi, aby mohli prosazovat své vlastní zájmy. Morální oblouk vesmíru je dlouhý a bude-li Trump zvolen, ohne se ve směru despotismu a temnoty.

 

Jeffrey Goldberg je izraelsko-americký publicista. Je zaměstnanec magazínu The Atlantic, pro který pravidelně píše. Za svoji novinářské články obdržel cenu National Magazine Award. Autor knihy „Prisoners: A Story of Friendship and Terror“. Jeffrey Goldberg dříve psal pro The New Yorker, jeho specializací zůstávají zahraniční vztahy, se zaměřením na Střední Výchoad a Afriku.

zdroj: The Atlantic

Související články