Článek ze zahraničí – autor: Tobias Stone, překlad: Martin Uhlíř
Zdá se, že vstupujeme do dalšího stupidního období, které si lidstvo samo sobě jednou za čas uštědří. Načrtávám zde úsudky založené na informacích, jež mám k dispozici. Vývoj událostí mi může dát za pravdu a stejně tak nemusí. Tento text má za cíl vybudit širší diskuzi.
Studoval jsem archeologii, historii a také antropologii. To mě vede k nahlížení na vzorce historického vývoje. Domnívám se, že historický rozhled většiny lidí je ohraničen zkušeností sdělenou jejich rodiči a prarodiči, tedy nějakých 50 – 100 let. Abyste se dostali dál, je třeba číst, studovat, a učit se rozplétat propagandu, na niž při studiu historie nelze nenarazit. Je to jednoduché, na vysoké škole bych neobhájil seminárku, pokud bych nedal do srovnání dva, ne-li tři, polemizující názory na dané téma. Užití pouhého jednoho úhlu pohledu jako evangelia neobstojí vůči srovnávací analytické metodě výzkumu, která tvoří jádro britské akademické obce. (Nemohu mluvit za jiné národní systémy, ale rozhodně nejsou z tohoto hlediska všechny stejné.)
Když se podíváme ze širší perspektivy, vidíme, že my, lidé, pravidelně podstupujeme stádia hromadného ničení, které si obyčejně do velké míry způsobujeme sami. Tenhle šikovný seznam ukazuje všechny války lidské historie. Když se na něj podíváte, uvidíte, že války jsou sice pro lidstvo normou, ale jednou za čas se přihodí něco mohutného. Zajímá mne období tzv. černé smrti, jež se ve 14. století prohnala Evropou. Úvod Boccacciova Dekameronu zobrazuje Florencii v sevření moru. Jsou to okolnosti obdobně nepředstavitelné jako bitva na Sommě, Hirošima či holokaust. Tím míním, že je doslova nemožné se vžít do kůže lidí, kteří těmito obrovskými tragédiemi procházeli. Pro ty, co se ocitli uprostřed morové rány, to muselo být, jako by se stali svědky konce světa.
Ale lidstvu byla dosud vlastní jedna důležitá vlastnost, a to odolnost. Pro nás je nyní samozřejmé, že lidské pokolení přežilo mor, ale pro lidi v té době se muselo zdát neuvěřitelné, že by jejich společnost mohla dále pokračovat. Mnozí vlastně mohou namítnout, že morová rána měla z dlouhodobého hlediska pozitivní dopady. Dobře shrnuto je to zde: „Tím, že se její obětí stali oslabení lidé všech věkových kategorií, kteří byli z povrchu zemského smeteni po statisících během extrémně krátké doby, morová rána mohla představovat mocnou sílu přirozeného výběru a odstranit tak slabé jedince ve velmi širokém měřítku napříč celou Evropou,“ (…) „Morová rána navíc významně proměnila společenskou strukturu některých evropských regionů. Tragické vylidňování mělo za následek nedostatek pracovní síly, což vedlo k růstu mezd. Také poklesly ceny výrobků, což vedlo ke zvýšení životní úrovně (přeživších). Lidé například začali spotřebovávat více potravin vyšší kvality.“
Ale pro lidi, kteří tím peklem prošli, stejně jak v případě obou světových válek, hladomorů v Sovětském svazu či holokaustu, muselo být nemyslitelné, že by se lidstvo z toho mohlo zmátořit. Pád Římské říše, morové rány, španělská inkvizice, Třicetiletá válka, Anglická občanská válka… je to dlouhý seznam. Události hromadného ničení, z nichž se lidstvo zmátořilo a pohnulo dál, často v lepší kondici.
Na místní úrovni se lidé v jednu chvíli domnívají, že svět je v pořádku, pak se věci rychle vymknou kontrole a stanou se nezastavitelnými, a my si tak nadělíme obrovskou zkázu. Pro lidi žijící uprostřed těchto událostí je obtížně vidět co se děje, natož to pochopit. Historikům později vše do sebe zapadá – je zřejmé, jak jedna událost vedla k druhé. Při stém výročí bitvy na Sommě mne zasáhlo, že šlo o přímý důsledek atentátu na rakouského následníka trůnu v Bosně. Velice pochybuji, že by si někdo v té době uvědomil, že zabití jednoho evropského panovníka by mohlo vést ke smrti dalších 17 milionů lidí.
Děje se to stále znovu, ale tím, jak většina lidí má historickou perspektivu pouhých 50-100 let, nevidí, že je to opět zde.
Když se daly do pohybu události, jež posléze vedly k první světové válce, někteří jasnozřiví lidé začali varovat, že se něco zásadního děje špatně a že pavučina smluv napříč Evropou by mohla způsobit válku. Nicméně byli zavrhnuti jako hysterici, šílenci nebo hlupáci, tak jak to bývá, obdobně jak jsou nyní odmítáni ti, kteří si dělají hlavu s Putinem, Brexitem a Trumpem.
A pak po Válce, která měla znamenat konec všem válkám, po nějaké době následovala další. A opět, z pohledu historika snadno předvídatelný vývoj. Vést lidi tak, aby měli pocit, že ztratili kontrolu nad svou zemí a osudem, pak začnou hledat vnějšího nepřítele „zodpovědného“ za jejich strasti. A charismatický vůdce umí zachytit náladu veřejnosti a obětního beránka pomáhá nalézt. Používá rétoriku, která nejde do podrobností, jen probouzí hněv a nenávist. Masy se brzy začnou dávat do pohybu jako celek, bez toho, aby jejich působení řídila jakákoliv logika, a to vše začíná být nezastavitelné.
Takový byl Hitler, ale také Mussolini, Stalin, Putin, Mugabe a mnoho dalších. V tomto případě je velmi dobrým příkladem Mugabe. Prudce zvedl hněv a nenávist národa vůči bělošským vlastníkům půdy (kteří shodou okolností věděli jak provozovat farmy), uchvátil jejich pozemky a rozdělil je mezi lidi – nevídaný populistický krok, který v konečném důsledku vedl k rozpadu zemědělství a ekonomiky – lidé vlastnili půdu, ale hladověli. Nebo si vezměme hladomory vytvořené vedením Sovětského Svazu a ten způsobený čínskými komunisty v minulém století, při kterých zemřelo 20-40 milionů lidí. Zdá se nepředstavitelné, že by lidé sami mohli vytvořit situaci, v níž jsou bezdůvodně ztraceny desítky milionů životů, ale děláme to znovu a znovu.
Ale v daný zlomový moment si lidé ani neuvědomují, že nastoupili na trasu vedoucí do období zkázy. Domnívají se, že mají pravdu, žene je jízlivý a rozzlobený dav, kritici jsou zesměšňováni.
Zdá se, že obdobný cyklus, jenž se odehrál například od Versailleské smlouvy po vzestup Hitlera a následný začátek druhé světové války, probíhá znovu. Ale jak již bylo popsáno výše, většina lidí to nevidí, a to z těchto důvodů:
- Dívají se pouze na přítomnost, nikoli minulost či budoucnost.
- Rozhlížejí se jen okolo sebe samých, nikoli na globální souvislosti.
- Většina lidí nečte ani neposlouchá polemické názory.
Ve Státech právě toto dělá Trump. Ti z nás, kdo mají aspoň trochu přehled o historii, si to uvědomují. Přečtěte si brilantní esej „Demokracie končí, když se stanou příliš demokratickými“ v časopise New York pro pochopení toho, jak toto vše, co se děje, předpověděl již Platón. Trump tvrdí, že Ameriku udělá opět velikou (Make America Great Again), navzdory tomu, že ve skutečnosti Amerika velká už dávno je, a to prakticky podle kterýchkoliv statistik.
Používá afekt, hněv a rétoriku stejným způsobem jako všichni jeho předchůdci – charismatický narcista, který se pase na davu, čímž získává na síle a také mu pomáhá kolem své osoby vytvářet kult. Z toho, že se Amerika stala živnou půdou pro Trumpa, můžete vinit společnost, politiky, média, ale z širší historické perspektivy je vidět, že dějiny se opakují pokaždé, když se někdo podobný dostane k moci.
Když se podíváme dál po světovém jevišti, vidíme, že v Rusku vládne diktatura – charismatický vůdce tam za použití strachu a hněvu kolem své osoby již dávno vytvořil kult. Turecko je nyní stejné. Maďarsko, Polsko, Slovensko míří stejným směrem a napříč Evropou je v záloze více Trumpů a Putinů, ve skutečnosti financovaných právě Putinem, čekají na příhodnou vlnu.
Měli bychom se sami sebe ptát, co bude oním naším „arcivévodským“ okamžikem. Jak zdánlivě malá událost odstartuje éru hromadného ničení.
Vnímáme Brexit, Trumpa a Putina jako jednotlivosti. Svět takto nefunguje – všechno je propojené a navzájem se ovlivňuje. Někteří mí přátelé, co hlasovali pro Brexit, mi říkají „no, počkej, tohle budeš také svádět na Brexit? Ale oni si neuvědomují, že ve skutečnosti to tak je, historici budou nacházet linky od zdánlivě nesouvisejících událostí zpět k zásadním politickým a společenským změnám jako Brexit.
Brexit – skupina frustovaných lidí vyhrává svůj boj – to jednoduše inspiruje další skupiny frustrovaných lidí zahájit obdobné boje, představa možného vítězství jim dodává sílu. To samo o sobě může vyvolat řetězovou reakci. Jaderný výbuch nevznikne rozštěpením jednoho atomu, ale dopady této skutečnosti. Rozštěpení prvního atomu způsobí štěpení blízkých atomů, což zas ovlivní hromadná štěpení dalších. Exponenciální nárůst počtu štěpených atomů a jejich kombinovaná energie, to tvoří onu bombu. Takto byla spuštěna první světová válka a ironií osudu, stejným způsobem ta druhá skončila.
Příkladem, jak by Brexit mohl vést k nukleární válce, může být následující:
Výsledek britského referenda o vystoupení z Evropské Unie má za následek podobný plebiscit v Itálii a Francii. Ve Francii vyhrává prezidentské volby Le Penová. V Evropě je už nyní naprasklá EU. Evropská Unie, přes všechny své hrozné chyby, dokázala zamezit válce na svém území po nejdelší dobu v historii. EU je také významnou silou v potlačování vojenských ambicí Putina, unijní sankce vůči Rusku skutečně zasáhly jeho ekonomiku, a pomohly tak zmírnit ruské útoky na území Ukrajiny. (To je ostatně důvod, proč si padouši stále přejí slabou EU.) Trump vítězí ve Spojených státech, prosazuje izolacionistickou politiku, což oslabuje NATO. Trump už se nechal slyšet, že od něj nelze čekat, že by automaticky plnil závazky vůči spojencům z NATO v případě ruského útoku na Baltské státy.
Při naprasklé EU a oslabeném NATO, Putin, čelící postupující ekononomické a společenské krizi v Rusku, potřebuje další odvedení pozornosti do zahraničí, kolem něhož soustředí své lidi. Putin finančně podporuje krajně pravicové antiunijní aktivisty v Lotyšsku, kteří vytvoří záminku pro revoltu Lotyšů ruského původu ve východní části země (která tvoří hranici mezi EU a Ruskem). Rusko do Lotyšska vysílá „mírové sbory“ a „nákladní vozy s humanitární pomocí“ stejně tak, jak to učinila v případě Gruzie a Ukrajiny. Zabírá východ Lotyšska stejně tak, jak zabralo východní Ukrajinu (mimochodem, Krym je na počet obyvatel stejně velký jako Lotyšsko).
Rozdělená Evropa, s lídry Francie, Maďarska, Polska, Slovenska a dalších nyní proruských, antiunijních a Putinem financovaných subjektů, získávají převahu nad voláním po sankcích či vojenské odezvě. (Polsko má sice antiunijní vládu, ale ta se zároveň ještě silněji staví proti Kremlu – poznámka překladatele). NATO reaguje pomalu: Trump si americké angažmá nepřeje a velká část Evropy je lhostejná, nebo dokonce jakékoliv kroky blokuje. Rusko, které nevidí žádný skutečný odpor vůči svým akcím, postupuje dále do Lotyšska a poté na východ Estonska a Litvy. Baltské státy vyhlašují Rusku válku a snaží se podnikat protiopatření, ostatně jako napadené země ani nemají na výběr. Polovina Evropy je na jejich straně, pár zemí je neutrálních, pár straní Rusku. Na čí straně je Turecko? Jaká je odpověď ISIS na novou válku v Evropě? Kdo první použije jadernou zbraň?
Toto je pouze jeden „arcivévodský“ scénář. Počet možných variant vývoje je nekonečný vzhledem k obrovské komplexitě mnoha zapojených proměnných. A samozřejmě dost z nich ke katastrofě nevede. Ale historie nám říká, že éry destrukce se jednou za čas objevují a historie nám také říká, že do jedné takové právě nyní vstupujeme.
Stane se to takovým způsobem, že ani nezaregistrujeme, že to probíhá a kontrole se to vymkne tak rychle, že lidé nebudou schopni to zastavit. Historici se budou dívat zpět, vývoj analyzovat a ptát se, jak jsme mohli být tak naivní. Jak jsem jen mohl sedět v příjemné londýnské kavárně a toto psát, namísto toho, abych se snažil zmizet. Jak to jen lidé mohli číst a připojovat své sarkastické a odmítavé komentáře o tom, že by lidé, co hlasovali pro setrvání Velké Británie v Evropské Unii, měli přestat s kňouráním a házením všeho na Brexit. Další to budou číst a vysmívat se mi za to, že říkám, že Amerika je v dobré kondici a že Trump je možný budoucí Hitler (ano vím, Godwinův zákon. Ale já jen činím přirovnání k jinému narcistickému vůdci s charismatem, rozdmýchávajícího plameny nenávisti až do chvíle, kdy se věci vymkly kontrole.)
Je snadné se chlácholit optimismem, který oponuje pesimistickým předpovědím založeným na závažných historických zkušenostech. Trump nad ostatními republikány v diskusích vyhrál s použitím nadávek a dalších forem osobních útoků. Je to snadná, ale špatná cesta.
Ignorování a zesměšňování expertů, tak jak se dělo a děje kolem Brexitu a Trumpovy kampaně se nijak neliší od situace, kdy vám lékaři říkají, abyste přestali kouřit a později zjišťujete, že jste si způsobli neléčitelnou rakovinu. Malá drobnost vede k nezastavitelné destrukci, které se dalo předejít, pokud by lidé naslouchali a trochu přemýšleli. Ale lidé kouří dál a kvůli tomu dříve umírají. Prostě lidi.
Myslím, že to je nevyhnutelné. Nevím, co je před námi, ale jsem si jist, že nás čekají zlé časy. Bude to zlé zejména pro lidi, kteří to budou přímo prožívat, možná se to promění v něco ohavného, co si ani nedovedeme představit. Lidstvo se z toho dostane, zmátoří se a posune dál, změní se, možná k lepšímu. Ale pro lidi, kteří budou přímo u toho – pro tisíce tureckých učitelů, kteří přišli o práci, pro turecké novináře a právníky ve vězení, pro ruské disidenty ve věznicích, pro zraněné lidi ve francouzských nemocnicích po teroristických útocích, a pro ty, kteří ještě padnou, tohle bude ta jejich bitva na Sommě.
Co můžeme dělat? Opět, když se podíváme zpět, tak pravděpodobně nic moc. Liberální intelektuálové jsou stále v menšině. Podívejte se na smršť pod příspěvkem uživatele Clay Shirky na Twitteru. Lidé, kteří vědí, že otevřená společnost, ohleduplnost k ostatním, neválčení a odmítnutí rasismu je lepší způsob života, obyčejně tyto bitvy prohrávají. Nepoužívají nefér prostředky. Nedokáží oslovit běžné lidi. Jsou méně násilničtí a tak končí ve vězeních, lágrech a hrobech. Nesmíme dopustit, abychom se rozdělili (jako například Labouristická strana ve Velké Británii), nesmíme dopustit, abychom se zamotali při argumentování výhradně fakty a logikou – populistickým vzkazům plnými afektu a vzteku je třeba čelit vlastními sděleními, která také budou obsahovat emoce. Musíme pochopit a správně používat sociální média. Potřebujeme se vypořádat s novým druhem strachu. Obava z další světové války málem zabránila druhé světové válce, ale nezdařilo se. Musíme se vyhýbat vlastním sociálním bublinám. Trumpovi a Putinovi podporovatelé nečtou Guardian, a tak přesvědčujete své již přesvědčené přátele.
Potřebujeme najít způsob, jak se z našich uzavřených skupin přemostit k dalším uzavřeným skupinám, zkusit překonat ten stále se zvětšující se rozkol ve společnosti.
(Možná toto všechno píši jen proto, tak aby si mne dějiny zapamatovaly jako jednoho z lidí, který viděl, co přichází.)
- úvodní snímek: Mor ve Florencii 1348; scéna z Úvodu Boccacciova Dekameronu, autor: Grabado de Luigi Sabatelli (1772-1850)
- zde se můžete podívat na reakce autora článku na některé komentáře a dotazy čtenářů
- sami reagovat můžete pod původním článkem (anglicky) nebo na FB stránce iniciativy Open Doors či FB profilu překladatele (česky)
Tobias Stone – britský podnikatel, přednášející na vysoké škole a spisovatel.
zdroj: Medium