Petr Pithart

Petr Pithart: „Snažme se rozumět i těm, kterým nerozumíme.“ (přepis projevu z 28. října 2016)

Dokument – autor: Petr Pithart

Při příležitosti 98. výročí naší státnosti se dne 28. října 2016 na Staroměstském náměstí sešlo zhruba 20 tisíc lidí. Oslavu státního svátku, kterou zorganizovali místopředseda PSP ČR Petr Gazdík a textař Michal Horáček, svým projevem zahájil Petr Pithart. Někdejší předseda české vlády v něm poutavě zmapoval klíčové milníky vývoje nové ostrůvku demokracie v letech 1918 – 1939 a zakončil jej apelem na všechny, „kteří mě zaslechnout, zejména vy mladší, kteří představujete naději“, abychom sté výročí „té – mezi státy – dámy v nejlepších letech“ oslavili v lepších časech. V článku najdete také odkaz na videozáznam.

Staroměstské náměstí, Praha 28. října 2016 (autor: Michal Hančovský)
Staroměstské náměstí, Praha 28. října 2016 (autor: Michal Hančovský)

„Dobrý večer, vážení přátelé, vy, kterým záleží na věcech veřejných. Brzy bude samostatnému státu, České republice, 100 let. Mezi státy dáma v nejlepších letech. Máme starost, jak na tom za ty dva roky bude, jistěže i potom. Jak si bude stát ve vztazích k našim sousedům, evropským strukturám, ale i k mocnostem na Západě i na Východě. Jak bude věrna svým polistopadovým předsevzetím. Naše dnešní republika se v lecčem nepodobá té, která jako československá byla prohlášena 28. října 1918. Zprvu to šlo hodně ztuha, a po 15. březnu 1939 byl osud státu i národa na kahánku.

A dnes po 98 letech z ní na mapě zbyla jen trochu větší polovina. Byly jsme před válkou státem s nejpestřejší národnostní skladbou v Evropě. Všech těch, kteří nebyli ani Češi, ani Moravané, ani Slezané, byla víc než polovina. A dnes jsme si tu zůstali sami. Vnucuje se otázka, nebyl celý ten projekt už od začátku pochybný? Nejsme snad my, zbylí, ustrojeni k tomu, abychom vyšli leda tak sami se sebou? A to ještě, kdo ví jestli. Nejsme ustrojeni nějak vadně? Ne, nejsme. Nebyl ten projekt od začátku pochybný.

Nesrážejme si sebevědomí, které máme už tak dost pochroumané.

Ano, by to riskantní podnik. Začátky byly hodně těžké. Také proto, že jsme dostali do vínku i území, která jsme nechtěli. Ale protože jsme byli na straně vítězů, na obezřetnost prezidenta Edvarda Beneše mírotvůrci nedbali. Ale po tři roky před světovou hospodářskou krizí vládla v Československu široká nadnárodní koalice s největší slovenskou a se třemi německými stranami. Přičinili se o to velkou měrou prezident Tomáš Garrigue Masaryk a tehdejší předseda vlády Antonín Švehla. Vypadalo to nadějně, že to začínáme zvládat. Ještě jsme se, celá země, stačili dohodnout, že všichni společně oslavíme milénium knížete svatého Václava, jako zřejmě jediného sjednocujícího symbolu. Ale hned po tom, za pouhých 27 dní, padla burza v New Yorku. A právě tehdy začalo Československo nezadržitelně končit. Zopakuji tu větu. Právě tehdy začalo Československo nezadržitelně končit. Dělo se to tedy s příčin převážně vnějších, nikoli vnitřních. Krize, Hitler, henleinovci doma. Ve volbách v roce 1935 dostala ze všech nejvíce hlasů Sudetoněmecká vlastenecká fronta. Pak už Mnichov, jedna, druhá okupace.

Klikněte pro videozáznam (čas 16:15)
Klikněte pro videozáznam (začátek proslovu Petra Pitharta v čase 16:15)

Mluvím o tom proto, že dnes už zase žijeme v čase hrozících krizí, v čase všeobecné nedůvěry, polarizací, oživlých nacionalismů, rozpadávání států, v časech neschopnosti se domluvit. Státy kolem nás se zříkají vymožeností liberální demokracie. Unie se drolí. Amerika je doslova puklá. Svět je křehký, nepředvídatelný. Pokud náš euroatlantický svět nedokáže zkrotit hazardující segmenty finančních trhů, myslím na investiční banky, opět riskujeme výbuchy krizí jako v letech 1929 a 2008.

Spíše než růst růstu potřebujeme více spravedlnosti.

Staroměstské náměstí dne 28. října 2016 (autor: Vojtěch Stádník)

Nezasloužené sociální rozdíly hrozí mnohdy ve světě znovu obnažit staré rány, otevřít prastará krvavá národností a rasová nepřátelství. Jistě spravedlnost je nedosažitelná meta, ale co je moc, to je moc. Lidé, i ti spokojenější, postrádají u nás spravedlnost před státní mocí, před policií, před státními zástupci, před soudy. Myslím, že to je to, co občanům České republiky chybí nejvíc. Jistě, vždycky také více peněz, ale hlavně více spravedlnosti.

K vám a ke všem, kteří mě zaslechnout, zejména vy mladší, vidím vás tu dost, a jste zdrojem nejen mých nadějí. Na vás se obracím s naléhavou prosbou, abyste byli kritičtí k chýrám, které se jako laviny šíří nejen po sociálních sítích. Spolehněme se na svůj kritický rozum. Nevěřme trollům a štváčům, domácím i cizím. Vystrčme ale také hlavy ze svých bublin. Ne, že je v nich nemáme.

Buďme kritičtí, nároční sami k sobě. A co je ještě důležitější, snažme se rozumět i těm, kterým nerozumíme. Ba právě těm. Ne, nemají všichni jiné hlavy než my, často se jen ocitli v jiných životních situacích.

Máme za sebou docela dramatických 98 let. Zbývají pouhé dva roky. Berme to jako memento. Vím, že víte, co to znamená, ale řeknu to. Znamená to: pamatuj, pamatujme, a dávejme si pozor. Proto, vzpomeňte na ty, kteří nás na toto náměstí dnes vlastně přivedli. Byli to přeci Václav Havel, dalajláma a také pan Jiří Brody. To oni nám srozumitelně připomínají, že ta dáma, sem tam nějaká vráska, šrám se nesmí stát ani firmou, ani obchodovatelnou položkou. Slibme si to! Slibme si to, že to nedopustíme.“

28. října 2016

autor úvodní fotografie: Vojtěch Stádník (celé album naleznete ZDE)

Petr Pithart je bývalý předseda české vlády v rámci federace (1990 – 1992) a pozdější předseda Senátu. V letech 1960 – 1968 byl členem komunistické strany. Byl jedním ze signatářů Charty 77 a angažoval se v oblasti samizdatové literatury. Na konci roku 1989 se stal členem Koordinačního centra Občanského fóra, ze které byl 30. ledna 1990 kooptován jako poslanec do Federálního shromáždění.

zdroj: DVTV

Související články