oleksandr_kostenko

Matka ukrajinského politického vězně v Rusku: „Někdy bolestí ani nemůže spát.“

maruska_profil Rozhovor
Autorky: Marie Kučerová , Tereza Semotamová


Na jaře roku 2016 jsme se rozhodly, že nebudeme jen číst novinky o ukrajinských politických vězních, ale že jim napíšeme. Poslaly jsme jim něco na čtení (úryvek z Havlovy Moci bezmocných, která tento rok vyšla v ukrajinštině v nakladatelství ) a vzkaz, že na ně myslíme.

Za několik měsíců se mi pak přes facebook ozval bratr jednoho z vězňů. Brácha mi prý vzkazuje, že velmi děkuje za dopis a čtení, ale nemůže odepsat, protože může posílat dopisy jen po Rusku. Byly jsme překvapené a zároveň zvědavé: jak se žije rodině vězně? Jak se má Alexander? Z jednoho z desítek jmen, která jsme psaly na obálky a věděli jen to, že „bojoval na Majdanu a teď trpí v ruské base“, se stal příběhem, o kterém se můžeme dovědět víc.

Alexander Kostěnko, bývalý příslušník ukrajinské policie, byl formálně obviněn z toho, že jako jeden z vůdců Majdanu zranil kamenem policistu. Ovšem nikoliv ruského, ale ukrajinského strážce pořádku. Nyní si odpykává trest tří let ve věznici v ruském Kirovu-Čepecku. Jeho otec je pohřešován, matka je nemocná a bratr byl odsouzen za „údajnou“ urážku soudce.

I.    Jak často dostáváte o Alexandrovi zprávy?

MATKA: Snaží se nám dovolat z vězení, ale ne vždy se to podaří. Dopisy dostává, ale je pro něj problém dopisy posílat. Tak nebuďte naštvaní, pokud vám na váš dopis nepřijde odpověď.
BRATR: Dopisy vězňů doručují jen po Rusku, do zahraničí většinou nedojdou.

Můžete se s ním spojit telefonicky?

B: My nemůžeme volat, nic by nám neřekli.

A co balíčky?

M: Poslali jsme mu zatím dva balíčky, ale vždy šly hrozně dlouho. Snažíme se mu kupovat s potraviny, které se nekazí. Můžeme mu poslat čtyři balíčky za rok.

Co mu tam posíláte?

M: Ořechy, rozinky, slunečnicový olej, bonbony, kondenzované mléko, čaj.

A jak je to s cenzurou?

B: Čtou všechno. Každý dopis otevřou, přečtou a na každý z nich dají razítko „prověřeno“, a až poté ho dají Sašovi.

Může se mu psát v jiných jazycích než v ruštině?

M: Nevím, ukazoval mi dopisy, které byly napsané ukrajinsky a taky přišly. Nicméně adresu – text na přední straně obálky je potřeba napsat rusky.

 

VIDEO: Zpočátku mluví maminka Alexandera Kostěnka (původní ruské znění, můžete si zapnout automatické titulky s překladem do ČJ).

II.    Jak je Saša na tom?

M: Neustále řešíme jeho ruku. Má ji zlomenou v lokti. Když ho tam ze začátku vyslýchali, tak mu ji zlomili. Neposkytli mu pomoc, kterou mu byli povinni poskytnout. Během uvěznění ho operovali, ale nepovedlo se jim to. A taky neprošel rehabilitací a nikdo si ho nevšímal. Nemůže ji ani narovnat. Ve vězení byl na kontrole a řekli mu, že poté co ho propustí bude potřeba, vyměnit loketní kloub.

Jak vypadá lékařská pomoc ve vězení?

M: Saša potřebuje neustále léky na bolest. Říká, že občas ani bolestí nemůže spát. V balíčku jsem mu nějaké poslala. Ale aby je mohl dostat, musí si o ně požádat u lékařského pracovníka. A tak stojí 4 nebo 5 hodin ve frontě na své vlastní léky. Léky navíc ti nevydají. Přijdeš k lékaři a řekneš mu, jaký máš problém, a on ti na to dá lék. Když žádný vážný problém nemáš, lék ti nedají.
B: Lékařská pomoc sice ve vězení existuje, ale je lepší ji vůbec nevyužívat. V takových vězeních je vždycky někdo s tuberkulózou. Pro člověka s narušenou imunitou, který je například nachlazený, je lepší tam vůbec nechodit.
M: Když Sašu vezli na kontrolu, aby se zjistilo, co a jak s jeho rukou, zavezli ho do tuberkulózního oddělení. Byl tam, ale pak řekl, že takovou pomoc nechce, že ho tam nevyléčí, jen se ještě něčím nakazí.

Je ve vězení sám nebo s někým?

M: Je tam se 108 lidmi.
B: Říká se tomu barák.

A s kolika lidmi je na pokoji?

M: No se 108 dalšími lidmi! Jsou tam všichni. Je tam on a 108 lidí, kteří spí na dvoupatrových postelích seřazených v obrovské místnosti. Ptala jsem se ho, jestli dostávají alespoň ložní prádlo. Prý ano, ale ani si ho nestihl položit na postel a už mu někdo ukradl prostěradlo.
Vězeňské oblečení mu dali jenom jedno. Kdyby mu dali dvoje, bylo by to jednodušší s praním. Takhle si musí špinavé prádlo vyprat a pak v tom mokrém chodit. Krade se všechno. Chtěla jsem mu přivézt tričko, ale říkal, že nic osobního nosit nesmí, jenom to, co jim vydají.

 

l-php

 

B: U nás na Krymu je mnohem tepleji, ale v té oblasti, kde je Saša, už byla v srpnu zima. A proto jsou vězni velmi často nachlazení. Často je vyhánějí na dvůr na nástupy, musí stát ve sněhu, promrznou a pak se nachladí.

Co tam vězni přes den dělají?

M: Někteří pracují. Ale Saša ne, nedávají mu práci, protože má problémy s rukou. On tam původně chtěl pracovat, protože doufal, že ho díky tomu podmínečně propustí. Řekli mu ale, že pracovat nemůže, protože je politický vězeň.

A co tam dělá?

M: Přibližně jednou za hodinu mu dělají osobní prohlídku. Prý je tam ještě několik takových. Do osobních dokumentů mu napsali, že má sklony k útěku. A proto za ním každou hodinou přijdou a on musí říkat: „Já jsem ten a ten a nacházím se tady a tady.“ Každou hodinu.

A v noci taky?

M: I v noci občas přijdou. Jednou mi volal a říkal, že ho probudili s lampou. Když člověk spí, je hodně těžké si vůbec uvědomit, co od něho chtějí. Každou hodinu prověřují, kde se právě nachází. Přitom tam odsud je úplně nereálné utéct, to vězení je naprosto nepropustné.

Můžeme mu poslat něco i my? Například knihy?

M: Knížky je pouze možné na území věznice koupit. Mají tam i knihovnu, ale všechny exempláře jsou prý sovětské. Mají tam prý Marxe a Lenina. Myslím si, že určitě to stojí za to zkusit mu je poslat, ale je možné, že je vězeňská služba zabaví.

 

l-php2

III.    V srpnu jste za Alexandrem jela na třídenní návštěvu. Musí se o povolení k návštěvě požádat?

M: Vzpomínám si, jak jsem se během jednoho telefonátu rozhodla: „Sašo, já za tebou přijedu!“ A on mi řekl, ať nejezdím, že je to hodně daleko, že to nezvládnu. A já na to, že si našetřím peníze, udělám si čas a jsem připravená vyrazit.
B: Saša je v Rusku – v Kirovské oblasti, ve městě Kirovo-Čepeck. To je přibližně 2 000 kilometrů od Krymu. Tam se dá jenom letět. Lodí ne, protože ty jsou v létě plné turistů, kteří si své lístky koupili už dopředu.

Musí se o návštěvu žádat?

B: Ano, je to rozsáhlá procedura. Nejdříve je nutné napsat žádost, potom čekat, než to vedoucí vězení potvrdí, pak je ještě nutné vybrat termín – je spousta lidí, kteří jedou z daleka a chtějí se ve věznici ubytovat.

A jak dlouho to trvá?

B: No asi 2 měsíce. Místností s vězni je deset až patnáct, je tam určitě více než tisíc lidí, ale přesně to nevím.
M: V srpnu to bylo poprvé, co jsem byla v nějaké věznici.

A jaký je to pocit?

M: No… co vám mám říct, smutný… Je lepší, když tam člověk vůbec nemusí. Dřív jsem v knihách četla o tom, že ve věznicích jsou mříže a spousta zavřených dveří, které se jen tak nedají projít, ale když to člověk doopravdy vidí, je to něco úplně jiného. Nechápu, jak mu do dokumentů mohli napsat, že má sklony k útěku. Sám Saša se tomu smál, oba víme, že je to prostě nereálné z takové věznice utéct.
V Rusku je několik typů věznic – věznice s obecným režimem, s přísným režimem a kolonie – vyhnanství. Alexandr je ve věznici s obecným režimem v oddělení pro takzvané bývalé pracovníky. Dříve totiž pracoval v ukrajinské policii. Jsou tam s ním samí bývalí vojáci a policisté. Všichni na sebe udávají vedení věznice. Několikrát mi do telefonu říkal, že by bylo lepší, kdyby byl v kolonii s přísným režimem.

 

l-php3

 

Jak probíhala cesta do Kirova-Čepecku?

M: Je to velmi daleko a hodně složité. Letěla jsem letadlem, ale let se zpozdil a já jsem pak ještě přesedala. Když jsem přijela do Kirova-Čepecku, musela jsem jednu noc přespat v hotelu. Měla jsem málo času. Letadlem jsem nemohla nic převézt, takže jsem ani Sašovi pořádně nemohla přivézt dárky. Takže jsem až tam rychle obešla nějaké obchody a koupila jsem, co jsem mohla.
Ostatní rodiče to mají mnohem jednodušší. Nemají to tak daleko a mohou s sebou přivézt vlastní potraviny a další věci. Následující den jsem jela do vězení. Podél cesty byly z jedné i druhé strany lesy. Čekala jsem celý den, než ho ke mně přivedou. Půl dne zabralo jenom prověřování mých tašek a mě samotné. Vzali mi telefon. Chtěla jsem si udělat fotky Sašovi ruky, ale na místě není možné používat ani telefon ani počítač.
Viděla jsem ho poprvé za deset měsíců. Děkoval mi, že jsem přijela. Měl radost, protože jsme si mohli povídat.

Kde jste se ve věznici potkali?

M: Ve věznici poskytují možnost pobytu. Je tam místnost a společná kuchyně. To, co sebou pro své příbuzné přivezete, si tam můžete i ohřát a sníst. V další místnosti je možné přenocovat.
B: Přestože si moje matka domluvila návštěvu na tři dny, nechali ji tam přespat jen jednu. Z těch tří slíbených dní ho máma viděla jenom den a půl.
M: Kvůli jeho „sklonům k útěku“ ho několikrát prověřovali i během mé návštěvy. Bylo to legrační. Kam by asi tak mohl utéct?

Jela jste sama?

M: Ano, bylo to hodně daleko. A upřímně řečeno, cesta byla drahá.
B: Tady na Krymu je to tak, že v létě jsou letenky dvakrát tak dražší. Letět tam v létě vyjde hodně draho. A v zimě to nemá cenu, protože tam je příliš chladno. V místech věznice, v níž je můj bratr, už začíná tajga.

Kdo může Alexandra ve vězení navštívit?

B: Jenom nejbližší příbuzní. Prověřují, jestli máte odpovídající příjmení.

Je ve vězení korupce?

B: Až z vězení vyjde, sám všechno řekne.

 

l-php4

 

IV.    Žijete na Krymu. Jaké máte občanství?

B: Jsme občané Ruska, přestože máme ukrajinské pasy. Jak to u nás bylo? Nám hned řekli, že pokud nebudeme mít ruské občanství, neposkytnou nám lékařskou pomoc a budeme mít problémy s našimi nemovitostmi.  Lidé si mysleli, že to není na dlouho.
M: Stali jsme se bezprávnými.
B: Všichni Krymčané jsou občané Ruska, i když máte ukrajinský pas.
M: Lidé, kteří si nevzali ruský pas, nemají žádná práva, nemohou si koupit ani lístek na vlak nebo pronajmout byt.
B: Ale jsou mezi námi i takoví lidé, kteří si ruský pas nevzali. Ruský krymský pas neuznává Ukrajina a ukrajinský pas z Krymu neuznává Rusko.

Jak vás ovlivnilo zatčení bratra v každodenním životě?

M: Ze začátku nám bylo těžko.
B: Musíte si uvědomit, že na začátku loňského roku, přibližně v dubnu a květnu, tady na Krymu probíhala intenzivní informační kampaň. Jezdili sem novináři z Ruska a říkali nám, že Alexandr připravoval skupiny snajperů, kteří chtěli napadnout hlavní politiky Krymu. Ale to ještě bylo v době, kdy se toto obvinění neprokázalo u soudu. Neměli žádné právo o tom mluvit jako o faktu! Byly to jednoduše lži. A lidi se na to koukali. Někdo tomu věřil, někdo ne.
M: Hlavně se všichni báli. Přestože se k nám předtím nikdo špatně nechoval, dokonale jsem chápala, že už to není takové jako před jeho obviněním. Se sousedy máme dobré vztahy, máme hodně známých, ale mnozí z nich se nám nedokáží podívat očí.
B: Prostě nechtějí lézt do cizího neštěstí.

 

l-php5

 

A jak se zachovali Alexandrovi přátelé?

B: Bylo to různé. Mnoho z nich souhlasilo s touhle vládou a politickou mocí. Říkali: „No a co! Je dobře, že ho uvěznili, když je to banderovec.“ Někdo tomu nevěřil a psali mu na sociálních sítích.
M: Mnozí z nich se k celé věci bojí vyjádřit – k takové nespravedlnosti. I když jsem už v penzi, ještě pracuju. I v práci se ke mně chovají podezřívavě. Cítím to, i když to neříkají přímo. Kromě toho, že dělali prohlídky u nás doma, tak byla prohlídka i u mě v práci. Bylo to velice nepříjemné, policie ke mně do práce přišla, právě když jsem byla v nemocnici. A také dělali prohlídku v práci u Alexandrova táty. To lidem prostě nevysvětlíte.

Jak taková prohlídka probíhá?

B: Přijdou brzo ráno, hodně brzo, aby byli všichni doma. Může to být například o půl sedmé ráno, kdy ještě všichni spí. Začínají klepat na dveře. A buší tak, že to slyší všichni sousedé. Když jim otevřete, ukáží vám soudní povolení k prohlídce bytu.
Nezbývá vám nic než otevřít dveře…
M: …a začíná prohlídka. Začínají prohledávat všechno, od oblečení po knihy. Nic nezůstane na svém místě.

Co hledají?

B: Cokoli, co je zakázané.
M: Třeba knížky.
B: V Rusku je seznam zakázané literatury. Takže když například najdou něco z toho… Podle všeho mohou prohlížet a zabavit i počítače, protože mohou být nástrojem k vytvoření extremistické skupiny.

A jak vypadá prohlídka v práci?

M: Já vlastně nevím, nebyla jsem tam. To že byla policie i u nás v práci, jsem zjistila až potom. Bylo to tak nepříjemné! Nějakou dobu poté jsem měla možnost zeptat se policistů, co hledali. Prý všechno, co bylo nějak spojené se Sašou. Přitom on u mě v práci nikdy nebyl! Samozřejmě že nic nenašli. Prohlídkami jenom vyvíjí tlak na lidi.
B: Je to psychický nátlak. Protože lidé se dívají, a vidí, že FSB dělá prohlídku a hned vzniká otázka: Proč přišli?

 

l-php6

 

V.    Vraťme se k Alexandrovi. Máte naději, že se z vězení dostane dřív?

M: Řekli mu, že ho na podmínku nepustí. Jenom když dostane povolení od prezidenta. Teď jdou podle seznamu politických vězňů.
B: Leda kdyby ho s někým vyměnili a poslali na Ukrajinu. … Rusko je má jako rukojmí.

Co prvního uděláte, až vyjde z vězení?

M: Nejdříve poděkujeme všem, kteří mu pomáhají. Píše mu hodně lidí. Dopisy mu přicházejí z různých zemí – z Ukrajiny, Ruska, Německa, České republiky i z Ameriky nebo Austrálie. On sám ale psát nemůže.
Pak mu zařídíme operaci. Nejdůležitější je, aby mohl pracovat, aby nebyl invalidou. A ruka ho znova poslouchala.

Já vlastně ani nevím, co na to říct…

M: Saša se drží, nepanikaří, není v depresích. Drží se.
B: My jsme si už na to zvykli, je to jenom dočasná situace.
M: Je to těžké v tom, že se Sašou jsou ve vězení většinou občané Ruska a občas tam vznikají takové nepříjemné situace, kdy Rusové křičí na Ukrajince, že to jsou fašisti a chochly (posměšné označení pro Ukrajince – pozn. aut.)
M: Hlavně nebuďte naštvaní, že vám nepíše zpátky. Zkoušel do zahraničí poslat okolo dvaceti dopisů, pak se ale ukázalo, že ty obálky 3 měsíce někde ve vězení ležely a nikdy je nikdo neodeslal. Nakonec mu je jednoduše vrátily zpátky. Ale Saša se drží dobře. A říkal, že máme všem vzkázat, že nakonec Ukrajina stejně vyhraje!

 

Marie Kučerová pracuje ve veřejnoprávním médiu, studuje žurnalistiku a miluje Ukrajinu.
Tereza Semotamová je publicistka a překladatelka.

 zdroj úvodní fotografie: Radio Free Europe

Související články

Komentářů: 2

Komentáře jsou uzavřeny.