cmfa

Velký rozhovor s účastníky Pochodu pro Aleppo

Rozhovor: Kateřina Honzíková, Tereza Cibulková, Alex Stotkiewitz, Antoine Bonfils
překlad: Kateřina Honzíková, Tereza Cibulková
autoři: Martin Uhlíř a Tomáš Kozel


Přečtěte si, co motivovalo účastníky Pochodu pro Aleppo. V čem vidí smysl této akce? Co je motivovalo? Ještě máte možnost se s těmito lidmi seznámit osobně, tento víkend v Brně!

Open Doors: Jak se jmenujete? Odkud jste? Jaké je vaše zaměstnání? Co obvykle děláte ve volném čase?

Kateřina: Jmenuji se Kateřina Honzíková, jsem z České republiky, z Prahy. Jsem překladatelka, učitelka a lektorka seberozvojových kurzů. Také jsem matka a zajímám se o veřejné dění a aktivity ovlivňující veřejné dění, tudíž žádný volný čas nemám :).

Tereza: Jmenuji se Tereza Cibulková, jsem z Prahy a pracuji v cestovním ruchu.

Alex: Jmenuji se Alex Stotkiewitz a jsem z Německa. Pracoval jsem jako projektový manažer ve společnosti zabývající se výukou světových jazyků. Kvůli pochodu jsem pracovní poměr ukončil a v budoucích měsících budu žít ze svých úspor. Ve volném čase rád hraji s přáteli basketbal.

Antoine: Antoine Bonfils, jižní Francie, grafický designér, volný čas: dobrovolný hasič, horský cyklista a milovník života.


Open Doors:
Kdy a jak jste se o Pochodu pro Aleppo poprvé dozvěděl(a)?

Kateřina Honzíková
Kateřina Honzíková

Kateřina: O CMFA jsem se dozvěděla na začátku prosince 2016. V tu dobu jsme s přáteli obesílali české politiky s naléhavou prosbou, aby pro Sýrii udělali více. Během této akce někdo zmínil, že v Berlíně vznikla iniciativa CMFA se záměrem k situaci v Sýrii přitáhnout pozornost mezinárodního společenství a vytvořit tlak na ty, kteří mají v tomto ohledu možnost rozhodovat. Napsala jsem tedy hlavní koordinátorce v Německu a dostala jako odpověď díky a dlouhou větu, ve které bylo popsáno, co je v ČR třeba zařídit, tj. určit trasu, zajistit legislativní záležitosti a lékařskou pomoc, kontaktovat zainteresované neziskové organizace a média, najít ubytování, pokusit se obstarat teplou polévku a čaj na trase a vytvořit veškeré propagační materiály v českém jazyce. A tak jsme začali. Takhle to zní docela jednoduše, ale pracovali jsme dnem i nocí.

Tereza: Poprvé jsem se o Civil March dozvěděla na facebooku a později jsem byla oslovena, abych se podílela na organizaci. Hlavní myšlenka pochodu se mi okamžitě zalíbila, jelikož je to snad poprvé co se taková protestní akce koná v rámci mezinárodního společenství. A protože jsem se vždycky zajímala o lidská práva a o osudy lidí, na kterých je pácháno bezpráví, neváhala jsem ani minutu a k akci se připojila.

Alex: Bylo to neobvyklé. Řekla mi o něm kamarádka z Indonésie, myslela si, že by to mohlo být něco pro mě. Poslala mi odkaz na Manifest CMFA, ten jsem si přečetl 29. listopadu a druhý den se zapojil do organizace této akce.

Antoine: Z webových stránek BBC, 23. prosince 2016.

 

 

Open Doors: Proč jste se rozhodl k Pochodu pro Aleppo připojit?

Kateřina: V tu dobu jsem o něco déle než rok sledovala, co se v Sýrii děje. Viděla jsem mnoho záběrů, na kterých záchranáři vyhrabávali děti, včetně těch nejmenších, z trosek vybombardovaných domů. Jejich pláč mi zůstával v hlavě ještě dlouho potom. Viděla jsem, jak lidé mají strach, jsou zranění, zabíjení, nuceně vysídlení a traumatizovaní. Všude spousta krve, nemocnice, školy, tržiště a obytné čtvrti byly záměrně bombardovány. Největší humanitární krize od druhé světové války. A ačkoliv Syřané žádali mezinárodní společenství o pomoc už šestým rokem, tato pomoc nikdy nepřišla. Účast na protestním mírovém pochodu Berlín-Aleppo pro mne tedy znamenala příležitost přivést k této tragédii pozornost na všech úrovních mezinárodní komunity.

Tereza Cibulková
Tereza Cibulková

Tereza: Vnímám pochod jako poselství všem trpícím lidem, že na ně svět nezapomněl a že nám jejich osudy nejsou lhostejné. Uvědomuju si, že jako jedinec samozřejmě nedokážu zastavit vraždění civilistů, humanitárních pracovníků, bombardování nemocnic a humanitárních konvojů, atd., ale věřím, že lidská společnost jako celek má sílu a možnost vyvíjet tlak na politiky a instituce, které jsou za tyto věci zodpovědné a skrze ně ovlivnit osudy dalších lidí.  Zároveň také nemůžu jen tak nečinně sedět a sledovat lidské utrpení zpovzdálí nebo před tím vším uplně zavřít oči.  Není to zas tak dávno v naší historii, kdy lidská lhostejnost a ustupování morálním, etickým a humánním principům umožnilo nárůst  zla, jehož následky sklízíme dodnes.

Alex: Je to pro mě příležitost, jak vyjádřit nespokojenost se všemi účastníky syrského konfliktu, kteří pouze prosazují své geopolitické zájmy. Namísto toho bych si přál, aby výrazněji zazněl požadavek na ukončení utrpení syrského lidu, k němuž připojuji svůj hlas.

Antoine: Byl to jediný pochod v blízkosti, který se pořádal.

 

Open Doors: Co byste řekl lidem, kteří tvrdí, že akce tohoto typu nemohou změnit nic? Změníte něco tím, co teď děláte?

Kateřina: Řekla bych jim, ať přijdou. Uvidí, co všechno se za pochodu děje. Organizujeme debaty, odpovídáme na dotazy, lidé se dozvídají více o tom, jaká je situace. Zapojují se školy, kostely, různé skupiny, organizace i jednotlivci. Píše se o nás, mluví se o nás. Lidé z celého světa také posílají peníze a můžeme teď například pomoci v uprchlických táborech po cestě i jinde. Na cestách sněhem si totiž dovedeme velmi dobře představit, jaká je lidem v těchto táborech zima. A zatímco o nás je v každém místě s láskou a péčí postaráno, o uprchlících se totéž říci nedá. V Praze se pochodu zúčastnilo témeř 250 lidí. Myslím, že to je více než na jiných akcích tohoto druhu. A ještě bych dodala, že nikdy nevíte, jestli nejste právě ten malý článek, který je třeba, aby k nějaké změně došlo.

Tereza: Takových lidí se vždycky ptám, co by podle nich něco změnilo a zda mají oni sami nějaký lepší nápad, jak podpořit trpící civilisty, vyburcovat mezinárodní společnost a ukázat, že nám jejich osud není lhostejný. Pokud by takový nápad měli, ráda se k němu přidám, často se ale jedná o kritiku ze strany lidí, kteří sami žádnou aktivitu nevyvíjí, kromě konstantního kritizování druhých. Tvrzení, že „není v našich silách pomoci“ považuji za alibismus.

Antoine Bonfils
Antoine Bonfils

Antoine: Pro mě pochod už spoustu věcí změnil.

 

Open Doors: Vidíte nějaký rozdíl mezi Němci a Čechy v přístupu k účastníkům pochodu nebo k vám osobně? Pokud ano, jaký rozdíl? Děkujeme za vaši upřímnost.

Kateřina: To nemohu říci, lidé jsou různí, a to ve všech skupinách. Nemám ráda zobecňování.

Tereza: V pochodu nejdou jen Němci, ale účastní se i spousta Poláků a dalších národností. Češi jsou bohužel spíš v menšině a právě tady vidím určitou rozdílnost. Oni jsou narozdíl od nás Čechů ochotni věnovat více energie a vlastního pohodlí, dokáží se vyburcovat a projevují větší aktivitu a o problematiku se více zajímají.  Češi se mi zdají být uzavřenější a jakoby víc zaměstnaní sami sebou. Na druhou stranu bych ale chtěla uvést (a velmi zdůraznit), že se ze strany českých lidí setkáváme na cestě s velkou pohostinností a ochotou, co se týče ubytování. Zpočátku jsou lidé trochu nedůvěřiví a pochopitelně se zajímají co jsme zač, a proč děláme to, co děláme a ve většině případů nakonec ochotně pomohou. Lidé ve vedení obcí, ředitelé škol, církevní instituce, atd. byli velmi vstřícní a často projevili zájem o debaty s poutníky, které se těší velkému zájmu veřejnosti. I v tomto vidím další a velký smysl pochodu.

Alexander Stotkiewitz
Alexander Stotkiewitz

Alex: V Německu nás mnohem více lidí kontaktovalo samo od sebe a měli zájem se připojit. To se v České republice bohužel neděje. Na druhou stranu, zdejší podpora a přijetí je velmi vřelé, vřelejší než bych si kdy dovedl představit.

Antoine: Jediný rozdíl vidím v jazyku, srdce mají stejné.

 

Open Doors: Je ještě něco důležitého, co byste rád řekl/řekla?

Kateřina: V souvislosti s CMFA jsem potkala mnoho lidí, kterých si vážím a jsou pro mě inspirací. Díky jim všem. Já nepochybuji o tom, že to, co děláme, má smysl.

Tereza: Myslím, že je důležité, abychom pochopili, že válka (nejen) v Sýrii se dotýká i nás samotných, protože silně ovlivňuje dění v Evropě. Žijeme v globálním světě,  ve kterém jedno souvisí s druhým a dívat se na konflikt jako na problém někoho jiného, s kým nemáme nic společného by bylo velice krátkozraké. Stejný osud, který zasáhl Sýrii, může zasáhnout i kteroukoliv jinou zemi, včetně té naší a jistě bychom také nechtěli být zbytkem světa zapomenuti a ignorováni. Mír v Sýrii znamená i mír pro Evropu.

Antoine: Některá česká vína jsou velmi chutná.

.
Poznejte osobně hrdiny tohoto článku, o tomto víkendu v Brně!

times-BRNO_FINAL
autor úvodní fotografie: Janusz Ratecki

 

Související články