srpen_1968-669x272

Memento. Nemluv jako prezident. EVROPA JSME MY.

Zbývá přesně týden do voleb, které rozhodnou o osudu celého kontinentu. Naše země má unikátní historickou zkušenost, na naše území v minulém století vjely cizí tanky ze Západu i z Východu. Občany naší země, kteří nechtěli nic jiného, než žít svobodné a důstojné životy, vraždili vojáci pod vlajkou hákového kříže i znakem rudé hvězdy. Díky půlstoletí prožitého v nesvobodě zřejmě dokážeme lépe číst mezi řádky a snáz než třeba Britové rozpoznat gaunery, kteří neváhají kvůli svým sobeckým zájmům do neštěstí zavléci dokonce i svoji zemi.

Mimochodem, výše uvedené z nás samozřejmě nesmývá spoluvinu. V roce 1946 byli naši předkové plni optimismu, že už přeci nemohou přijít žádné hrůzy a pak zcela svobodně ve volbách premiérem zvolili člověka, který o dvě dekády dříve z opozičních parlamentních lavic názorovým oponentům hrozil zabitím. Své slovo v 50. letech dodržel. Naši nejvyšší ústavní představitelé nesou spoluodpovědnost za půlmiliardu občanů členských zemí EU. Výše uvedenou kolektivní zkušenost obyvatel naší země mohou předat dál našim přátelům do Evropské Unie. A pokud je někdo jediný, kdo něco může udělat, tak to udělat musí.

Zaznamenal jste, prosím, někdo nějaký burcující proslov třeba našeho pana prezidenta, který by upozorňoval na současná rizika, ale který by zároveň dodával inspiraci a naději? Nebo jinak, kdy naposledy náš prezident pronesl něco hezkého, povzbuzujícího?

“Čeká nás kritický den a proto vyhlašuji bojovnou a veselou náladu! Dobrá nálada ovšem vzniká v důsledku dobrých zpráv. A protože dobrých zpráv je čím dál tím míň, je třeba horším zprávám dávat úsměvná hesla.“

S tebou mě baví svět

Film S Tebou mě baví svět (1982) byl zvolen za komedii století.

Možná ne všichni víte, z jakého filmu ta hláška je, ale 99,99% z vás jej jistě alespoň jednou vidělo. Jde o film z roku 1982 režisérky Marie Poledňákové S tebou mě baví svět. (Pane Václave Postránecký, i Vám tam nahoru moc děkujeme za tu všechnu dobrou náladu a laskavost, které jste celý život plnými hrstmi rozdával. S vámi nás opravdu bavil svět. <3)  Mimochodem, tohle je jen jedna z těch mnoha věcí, které nás občany České republiky spojují, něco co spoluvytváří naší, českou identitu. Něco společného, co jsme zažili, co v nás něco nechalo a na co když se odvoláme, víme, že patříme k sobě. A nezapomeňme na to, že ač se nám mnozí lidí snaží namluvit opak – identity se vzájemně nevylučují, ony se doplňují! Tento film se vysílá i v dalších evropských zemích, takže je to zároveň i jedna z milionů věcí, které spoluvytváří naši společnou evropskou identitu se Slováky, Poláky, Němci, a všemi dalšími lidmi, kteří film viděli a kteří se v něm našli.

Pocit, že jsme hrdými Evropany není nijak na úkor pocitu, že jsme hrdými Čechy, ač se nám to snaží různí političtí mezuláni namluvit. T. G. Masaryk řekl: „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ Láska se nekrátí, ta se může leda tak násobit.

Před 20 lety tento krásný film byl zvolen za komedií století, vypadá to tedy, že přímá volba může někdy dopadnout dobře, a  to i u nás. Dobře to málem dopadlo i o pár let později v anketě nazvané Největší Čech. Naši občané tehdy málem vybrali skutečně renesanční a inspirativní osobnost, nicméně zasáhla nikým nevolená porota pod záminkou, že mezi historiky nepanují pohybnosti, zda Jára Cimrman kdy existoval. Takový nesmysl!

Odborníci z inteligentní služby DJC stále pátrají.

Jára Cimrman byl bezpochyby největší dramatik, básník, hudebník, učitel, cestovatel, filozof, vynálezce, vědec, kriminalista a sportovec přelomu 19. a 20. století, a přesto o něm existují doložitelné záznamy až od roku 1966! Těm pisálkům, Čapkům a Peroutkům, té novinářské pumpě, asi ani neoficiální největší Čech naší historie do roku 1966 nestál za to, aby zvedli pero! A teď se z našeho velikána někdo snaží udělat nějakou ošklivou a skoro bych řekl zlou, zlou… milí přátelé, nepěkný fakenews! Naštěstí jsem četl, že odborníci z inteligentní služby DJC (čti „dý-džej-sí”) stále pátrají po onom důkazu, o kterém se ví zatím jen to málo, že vyšel 8. ledna 1908 v Národních listech vlevo dole… plus mínus 5 let. Držme si palce, ať to zase neskončí stejně jako s těmi rukopisy, další ostudu před světem už si nemůžeme dovolit.

Jsou chvíle, kdy je třeba humor na chvíli odsunout stranou. Schválně, kdo z vás jste v poslední době, v posledních pár letech, měsících či týdnech, kvůli stavu politické kultury v naši zemi zakusil některý z těchto pocitů: bezmoc, deprese, nasran… vztek či prostě smutek?  To je totiž přesně to, co ti deprivanti tam úplně nahoře s námi všemi dělají, přesně touto špinavou manipulací se snaží občany zkrotit, aby mohli dělat nečestné věci, přesně takto se oni drží u moci. A to je hanba.

Před budovou ČS rozhlasu v srpnu 1968.
Ruské tanky před budovou ČS rozhlasu. Trik s bílými pruhy byl znovu použit o bezmála půlstoletí později na východu Ukrajiny.

Příklad? Kauza vulgarita v Hovorech z Lán. Představte si rozhlasový pořad pojmenovaný podle důstojného soukromého sídla českých prezidentů, prezidentem Masarykem počínaje a současnou hlavou státu Milošem Zemanem konče. Představte si veřejnoprávní médium, jehož vysokou kvalitu nám naši sousedé v dobrém závidějí a za jehož nezávislost v květnu 1945 a srpnu 1968 prolévali krev čeští hrdinové. Opravdu byla ta vulgarita nutná, pane prezidente? Zdatný rétor jako vy, by onu myšlenku jistě zvládl vyjádřit jinak – slušněji. Paní učitelky na základních školách to tehdy byly nuceny řešit při třídních schůzkách, děti to slovo po vás zvesela opakovaly s doplněním, že přeci mohou, když to říká prezident v rádiu. Naše generace čtyřicátníků nikdy nezapomene na trapné chvíle v roli rodičů, kdy jsme svým dětem museli domlouvat: „Nemluv jako prezident, nechovej se jako on.“

Jsme svědky setrvalého úpadku hodnot, ze společnosti se ztrácí mravnost. Dětem říkáme, že lhát de nemá, krást se nesmí, že když člověk mluví neslušně, zaneřádí si svoji duši. Prezident Masaryk před 100 lety řekl: „Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými. Problém dneška je především mravní.” A platí to stále.

Žijeme v nádherné zemi s unikátní historií a s obrovským potenciálem. Obzvlášť těch posledních 100 let byla slušná jízda, jako na horské dráze. Chovejte se k sobě s respektem v obdobích vrcholů, ať k sobě neztratíme cestu v době propadů, kdy bude potřeba držet při sobě. Věřme v to nejlepší v nás samotných, pak to nejlepší snáze uvidíme i v lidech kolem nás. Mluvme spolu, raději více než méně a dívejme se přitom těm druhým do očí. Pozor, klidně se s vervou spolu hádejme, ale neztrácejme přitom k tomu druhému respekt. Všichni jsme součástí jedné velké rodiny a holt spolu musíme nějak vyjít. I u svých největších názorových oponentů zkusme najít něco, s čím souzníme. A mějme odvahu to říci nahlas.

Komu z vás se líbilo, když prezident Miloš Zeman dodržel svůj předvolební slib a nedlouho po své první inauguraci v březnu 2013 nechal před Pražským hradem vztyčit vlajku Evropské Unie? Nebo když náš prezident snad v každém svém proslovu při vojenských přísahách nezapomene zdůraznit profesionalitu českých vojáků v rámci zahraničních misí NATO a hrdinství těch, kteří při službě přišly o život. Mimochodem, ono krátké období, kdy naše země plnila spojenecké závazky v rámci NATO (výdaje na obranu ve výši 2% HDP) bylo právě za premiérování pana Miloše Zemana.

„Milujte se, pravdy každému přejte.“ Pomník Mistra Jana Husa krátce po svém odhalení v roce 1915.

Co napsat závěrem? Autoritářští vůdci si nepřejí nic jiného než atomizovanou, rozhádanou společnost. Zkusme jim tu radost nedělat. Nepřistupujme na pravidla hry, která by si přáli, tedy že demokracie znamená „dej nám svůj hlas a pak do dalších voleb mlč“. Ne, demokracie si žádá aktivního občana, který mocným slepě nevěří, který mocné každý den kontroluje a neváhá zakřičet „Stop, takhle ne, pánové!“.  O politiku by se měl zajímat každý, protože to rozhoduje o tom, jak se budou mít naše děti.

Na Staroměstském náměstí, které v poslední době hned 3x za sebou zaplnili občané, jimž není lhostejná budoucnost naší země, stojí pomník Mistra Jana Husa. Na jeho podstavci jsou mimo jiné tyto dva nápisy: citát J. A. Komenského obsažený v legendární písně Modlitba pro Martu, která symbolicky propojuje události let 1968 a 1989, ta věta zní: „Věřím, že vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český”. Druhý nápis bychom mohli doporučit 100x napsat těm, kteří se dlouhodobě snaží znectít hodnoty spojovaná s tak krásnými slovy jako jsou “pravda” a “láska”, onen výrok Jana Husa zní:

„Milujte se, pravdy každému přejte.”

Přátelé, hlavně si nenechejme nikdy nikým vzít smysl pro humor. Pokud neztratíme vnitřní integritu a dobrou náladu, nikdo nikdy nás neporazí. Vše záleží jen na vás, na nás… a hlavně teda tady vlevo na vás.

Poznámka: Úvodní snímek zachycuje pražskou zeď během srpnových dní roku 1968. Uvědomuji si, že nacistická svastika se správně kreslí naopak, ale autora asi těžko dohledám. Nemá proto valného smyslu mne na tu „chybu“upozorňovat. Ale i tak děkuji těch zhruba deseti z vás, kteří již tak učinili. :-)